Sotvakde v Evropě se sejde tolik - nejen křesťanů, nýbrž i lidí s nimi spřízněných - jako začátkem června (1.-5.), a to v Drážďanech; celkem příchozích, či spíše přijedších i přiletivších: 118 000. A ti po pět dní (!) spolu diskutovali, naslouchali druhým, účastnili se společných bohoslužeb, biblických programů, přednášek a příležitostí k nejzávažnějším problémům dneška, tím či žijeme.

Biskup Karel Otčenášek byl legendou již v době, kdy po převratu nastupoval do královéhradecké diecése. Vyprávělo se, že mohl v mlékárně pracovat doslova díky „ekumenické pomoci“, či protekci. A o tom, jak k mlékárně přijížděly někdy i autobusy římskokatolických cizinců, kteří si jej vyvolali na vrátnici, klekali před ním a nechali se jím přežehnávat. Jistě k radosti zaměstnavatelů a zejména církevních tajemníků. Předcházela jej pověst křesťana, který – byť v bolševickém presu, osudově neselhal jakoukoliv spoluprácí s režimem a jeho pohůnky.

SLOVO NA CESTU (SNC) je tím titulem, překladem, který mohl být znám zatím jen částečně, vydáním Nového zákona. Starý zákon je již dnes doplněn. Bible v tomto podání nyní vychází kompletně. Ke kterému překladu ji přirovnat? Vyšla jich v poslední době celá řada; Jeruzalémská s výkladovými poznámkami, „Jednadvacítka“, Synoptika Českého ekumenického a Kralického překladu, Český studijní překlad... Čím pak přispěje v té kolekci Slovo na cestu, vydané Českou biblickou společností? Docela jednoduše by se dalo povědět, že svým pojetím je nejblíže překladu Nového zákona Ondřeje Petrů, jenž byl pověstně lidovější, přece však tlumočený vybranou mluvou.

Nejít cestou směšování náboženství a politiky – nejednou to zaznělo na semináři, jenž se konal v Praze (12.2.2011) a byl připraven Křesťansko-sociální platformou ČSSD. Ocenit je třeba široký výběr řečníků, náboženského i politického spektra.  Pohledy přednášejících nebyly naprosto uniformní a sál byl plný posluchačů, neváhajících rozpoutat diskusi.