Podle kardinála Waltera Brandmüllera jsme svědky nástupu nové generace kněží, kteří se znovu vrací k Druhému vatikánskému koncilu a jeho dokumentům, především pak Optatam totius či Presbyterorum ordinis. Tato generace se postupně v celé Evropě učí znovu uvažovat o svém kněžství.

Není úplně obvyklé, aby papež psal do deníku, který se točí (téměř výhradně) okolo peněž, trhů a příležitostí, jak vydělat. A ač jeho příspěvek téměř není o penězích, je z hlediska ekonomického mimořádně zajímavý a snad také přínosný pro každého čtenáře. Proto může být zajímavé několik bodů z jeho článku vytáhnout a blíže okomentovat.

Po těžké nemoci zemřel dne 13. prosince 2012 v Hospici sv. Alžběty v Brně biskup Ing. Jan Blaha. Tato věta neznamená nic jiného než faktický konec jedné z nejpodivuhodnějších kapitol dějin církve na našem území. Jaký byl a jaké bylo jeho přesné místo ve struktuře skryté církve se dnes již asi nedozvíme. Přesto má smysl se alespoň pokusit ohlédnout za jeho životem. Poslední rozloučení s biskupem Janem Blahou se konalo dnes od 11 hodin v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně.

Vydáním posledního dílu své trilogie Ježíš Nazaretský dokončuje Benedikt XVI. zcela bezprecedentní krok směrem k novému chápání víry, církve, ale také papežství jako takového. S tím souvisí také další jeho aktivity, jako je jmenování šesti neevropských kardinálů nebo dialog s umělci.

V Římě zasedala Papežská akademie věd, která pořádala své plenární zasedání na téma „Komplexnost a analogie ve vědě: teoretické, metodologické a epistemologické aspekty“. Jde o zajímavé téma, které je v naší společnosti stále živé a aktuální a kterému je třeba věnovat náležitou pozornost. Myslím, že prvním zajímavým postřehem může být sama skutečnost, že existuje Papežská akademie věd a že je to právě Vatikán, který stojí za jednou z nejúspěšnějších astronomických institucí posledního století. Obraz církve tmářské, tak jak ji s oblibou líčil Jirásek a po něm komunistický režim, evidentně zcela neodpovídá skutečnosti.