Návštěva papeže Františka ve Švédsku a první společná připomínka reformace nepochybně patří k významným ekumenickým událostem. Generální tajemník Světového luterského svazu Martin Junge ji označil za „ekumenický milník“, předseda papežské rady pro jednotu kardinál Kurt Koch za „nový začátek“. Emeritní pražský arcibiskup kardinál Miloslav Vlk mluvil o zázraku. Osobně bych význam této akce hodnotil poněkud střízlivěji.

V pátek 30. září 2016 uvedl předseda ČBK kardinál Dominik Duka do funkce nového generálního sekretáře ČBK Stanislava Přibyla. Pozornost vzbudil nový generální sekretář hned svým prvním rozhovorem pro server Aktuálně.cz. Zmíním jen některá témata z rozhovoru, která mě zaujala.

Každoroční účast politiků na Národní svatováclavské pouti je předmětem kritiky, neboť spíše než příkladným modelem kooperace mezi státní a církevní mocí je jen ukázkou zneužívání bohoslužebného slavení k dílčím politickým účelům.

„Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali.“ (Mt 5,13) Na biblická slova o soli, která pozbyla chuti, jsem si vzpomněl, když jsem v uplynulých dnech četl reakce českých církevních představitelů na vraždu francouzského kněze v kostele Saint-Étienne v Rouvray nedaleko města Rouen na severu Francie. Nejaktivněji v médiích vystupoval Milan Norbert Badal, ředitel odboru vnějších vztahů – tiskového střediska pražského arcibiskupství, osobní sekretář kardinála Dominika Duky, tajemník mediální rady České biskupské konference (ČBK), administrátor farnosti Hostivice, člen Rady Českého rozhlasu (ČRo).

Není pravdou, že pouze katolická církev, církve pravoslavné a staré východní si nárokují důraz na biskupský úřad v apoštolské posloupnosti. Není důvod upírat tento nárok celé řadě dalších církví, především anglikánským církvím nebo luterským církvím ve Skandinávii, dále např. církvím sdruženým v Utrechtské unii (tzv. starokatolické církve) nebo ochranovské Jednotě bratrské a dalším.