Podobně jako mnozí další, také já přemýšlím o životě církve v současné době a nyní v době pandemie. Se zájmem jsem si přečetl podnětný článek Tomáše Petráčka „Církev v karanténě: konec iluzí“ a potom na něj určitým způsobem navazující článek Martina Šály „Konec iluzí? Ovšem. Ale co podniknout?“. Domnívám se, že tyto články ukazují správným směrem. Pandemie urychlila jisté prozření, že není možné resuscitovat staré formy. 

Ve svých téměř devadesáti čtyřech letech zemřel 17. 7. 2020 ve Vancouveru, Britské Columbii, James Innell Packer. Jedná se o systematického teologa z anglikánské církve, který po celý život patřil mezi významné anglikánské teology evangelikálního směru. 

Vlivem koronavirové pandemie žijeme v krizové situaci. Prožíváme mnoho různých omezení. Koronavirová krize - tak jako všechny ostatní krize - je příležitostí, abychom se spíše než na vysvětlování neuchopitelných Božích soudů zaměřili na kritické posouzení nás samotných a přemýšleli nad společností i globálním světem.

Známý evangelický kazatel a teolog se zamýšlí nad protestantským a katolickým pohledem na Pannu Marii nejen v kontextu plánované obnovy Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. V chápání Boží rodičky došlo k velkému ekumenickému sblížení. Ne však ohledně Mariánského sloupu, kde podle Černého  Maria doznala tvrdou reinterpretaci své role.

Vážený bratře kardinále, jménem svým a jménem celé řady evangelických věřících Vás prosím o pomoc ve věci vyřešení tohoto narůstajícího konfliktu, který může velmi poničit to, co jste i Vy léta budoval na ekumenickém poli.