Skutečně živá církev se zřejmě nikdy nezbaví napětí plynoucího z její zvláštní podvojnosti týkající se autorit. Na jedné straně křesťané věří, že církev je „příběhem“ samého Boha, který církvi tajemně dává svého Ducha, jako povzbuzovatele a vnitřního hybatele.

Historie i současnost zná přesvědčení církve, že má světu a společnosti co dát. Nalezneme to v různých církevních tradicích a různých dobách. Možná nejcharakterističtější je v tomto směru vrcholný středověk s výraznou osobností papeže Řehoře VII. (papežem 1073 – 1085). Ten dal zřejmě hlavní impuls k uskutečňování velkolepé (a problematické) církevní vize, aby se církev stala „organizovaným posvětitelem celého světa“. A mělo jít o více než posvěcování, na Západě se, pod tehdy již centralizovaným řízením církve, měla společnost uspořádat jako do značné míry unifikovaně „křesťanská“.

Sám fakt, že Nový zákon dokumentuje vývoj církve, může zarážet ty, kteří snad v Písmu chtějí dohledat pevné a neměnné „pravdy“ o církvi. Místo takových pravd se zde ovšem vynoří příběhy prvních křesťanů, kteří v proudech své doby byli donuceni měnit své teologické smýšlení i životní praxi, aby svou víru vůbec dokázali přenést do budoucích časů.

Pro církev je vždy na místě brát do ruky Písmo a hledat odpovědi na otázky po své podstatě a smyslu své existence. Co vlastně církev „je“, jaký má být její program? Má mít církev jednotné učení nebo se mohou jednotliví křesťané, církve a církevní sbory ve svých náhledech i praxi lišit? Jak se má církev vztahovat ke „světu“ kolem - má mu být partnerem, oponentem, nebo dokonce aktivním aktérem jeho proměny? Má být církev vedena prorocky samým Božím Duchem nebo mají její běh řídit ustavení představitelé z masa a kostí? Takové a mnohé další otázky volají po odpovědích.

Někteří z těch, kteří budou číst následující odstavce, budou možná i počítat, zda mají, či nemají na to, aby vstoupili na takovou cestu za církví komuniální. Nabízejí naše danosti i touhy, naše okolí a všechny okolnosti dobré a rozumné důvody se do podnikání s názvem „komuniální církev“ pustit?