Dvacet let České republiky je příležitostí se zamyslet, kam směřujeme. Nastal u nás politiky slibovaný rozvoj nebo jde naopak o pokles? Neztrácí se velká část obyvatel Česka v labyrintu světa, nedíváme se na realitu s nasazenými brýlemi mámení?

Pan Klaus přirovnal církev k zahrádkářům, vyzval k návratu k tradičním hodnotám a k volbě pana Zemana. Pan Zeman nazval svatováclavskou tradici symbolem kolaborace a servility. Jak je toto možné?

Jako obvykle nejde o ideje, ale o moc, vládu a peníze. Proticírkevní kampaň ČSSD ve stylu padesátých let vykonala své. V posledních krajských volbách posílila KSČM o 60 % mandátů, ČSSD ztratila 27 % mandátů.

Mediální masáže ohledně volbyprezidenta i restitucí jsou veliké. Naše společnost je na rozcestí, kam se dostala ve službě „pokroku“, konzumu, individualismu a dalším modlám. Buď se vydá normalizační cestou společenského vlastnictví výrobních prostředků a jediné státostrany, nebo diktaturu proletariátu odmítne. Načrtněme si další možný normalizační vývoj.