I když nás apoštol Pavel varuje, abychom nedělili lidi na silné a slabé (První list do Korintu 8) a aby se naše „svoboda nestala kamenem úrazu pro slabé“, je to málo platné. 

Dlouho očekávaný a neméně dlouho avizovaný knižní rozhovor s historikem, katolický knězem a pedagogem Tomášem Petráčkem je na světě.

Nedivím se, že si nejniternější vztah k Boží Matce Panně Marii najdou lidé probodení bolestí, nespravedlností a utrpením. Nedivím se, že se k židovské dívce Marii upínají lidé tělesně a duševně zbědovaní. Nedivím se, že Královnu nebes a Prostřednici milostí vzývají všichni ti, kteří pro svůj život potřebují něhu a odvahu ženskosti.

Mám to štěstí, že jsem dlouhá léta slýchal svědectví dnešních osmdesátníků a devadesátníků o církvi, která byla v nejtěžších chvílích této země i za cenu sebeoběti ochotna pomáhat nejpotřebnějším. Vzory mi nechybí.

Rozpory, nesoulad, svár nevadí tam, kde už na počátku prvního špatného slova a prvního zlého činu člověk kdesi v hloubi srdce touží po smíření a odpuštění. Nežijeme v ideálním světě dokonalých vztahů, lidí, společností, církevních komunit.