Myslím si, že té knize řekne většina čtenářů své – ano. Zbylá menšina nebude svůj souhlas říkat nahlas. Malý počet čtenářů, ať už z jakýchkoliv denominací, nebo lidé permanentně naštvaní na celý svět a církev nebudou souhlasit téměř s ničím, co kniha Debry Hirsch Svatý sex: O spiritualitě a sexualitě naostro ve výborném překladu Jana Škroba říká.

Z právě vydaného prvního dílu pamětí česko-římského teologa a katolického kněze Karla Skalického (nar. 1934) Vyznání na hraně času a věčnosti: Všechny cesty vedou do Říma vybíráme kapitolu, která popisuje jeho dny po opětovném příjezdu do Vídně. Když z 15. na 16. června roku 1956 přešel s premonstrátským klerikem Vladimírem Pavlem Třebínem (1923‒1994) ilegálně hranici do Rakouska…

Vytáhl jsem si černého Petra. Sám. Dobrovolně. Ze série článků, týkajících se katolického kněze, historika a univerzitního profesora Tomáše Petráčka, šla – a nepochybně nejen mně – hlava  kolem.  Nikoliv squadra azzura, tým modrých, tým naděje, jako spíš společenství spravedlivých zahájilo na hradeckého intelektuála soustavnou palbu.

Stál jsem jednou v tiché modlitbě u kremačních pecí koncentračního tábora. Neumím popsat, co jsem prožíval, ale trochu jsem zápasil s tím, jestli si z toho strašného, dnes pietního místa pořídím pár fotografií, nebo ne. Rozhodl jsem se, že ano, protože všecko to, co tu po umučených a mrtvých zbylo, tu je pro nás, pro živé. 

Katechumenát. Jedna z největších věcí, kterou církev naplňuje Boží poslání. Katechumeni to neměli snadné už v prvotní církvi. Stát se křesťanem v době, kdy se římské impérium otřásalo v základech a v osobách jednotlivých císařů se nechtělo vzdát  svých bohů, se někdy rovnalo nastoupené cestě k mučednické smrti.