Těch téměř třicet kapitol Heryánových setkávání, meditací a biblických exegezí vás zasáhne a možná i promění. Autor se v nich nestylizuje do role kazatele nebo vědce. Vzletné způsoby projevu jsou mu cizí. Vypráví tak, jako by mluvil se svým kamarádem v tramvaji, na fakultě nebo cestou na bohoslužbu. 

Teze: teologie! Antiteze: slabá duchovní hygiena a kultura. O co tu jde? V přestřelkách posledních měsíců, které se týkají českého církevního vztahu k islámu, k lidem homosexuální orientace a k politické moci se zdá, jako by proti sobě stály dva neprostupné teologické světy.

Buberova extatická vyznání, která sám po pečlivém studiu vybral z mnoha dob, tradic, kultur a kontinentů, ze západního křesťanství i z Orientu, jsou dokladem jedinečnosti lidské osoby a jejího duchovního prožitku. Tradují se představy, že lidé mystických zkušeností jsou pouhými nástroji boží vůle, či roboty, kteří vykonávájí zadané úkoly. Věrně, bez odmlouvání, na rozkaz.

Téma tvz. ženské otázky, které u nás pro mě nejlépe reflektoval už TGM, není zdaleka vyčerpané. Věnují se mu různé obory lidského bádání, od těch zavedených po hypermoderní, a zdá se, že se někdy tak trochu vracíme v kruhu na začátek.

Už si není třeba zoufat, že o profesorce Růženě Vackové (1901–1982) nenajdeme v knihovnách skoro nic. Spisovatelka a publicistka Milena Štráfeldová vytvořila dílo, jež je důstojnou připomínkou a oslavou ženy, která si to opravdu zaslouží. V těch slovech není ani špetka patosu a nadržování. Jde skutečně o tak úžasný příběh, že by podle něj bylo možné začít točit celovečerní film.