V září 2009 mi bylo přáno prožít mešní oběť s Benediktem XVI. ve Staré Boleslavi. Své dojmy z Proboštské louky jsem tehdy shrnula do jedné věty, do nadpisu svého článku: Benedikt to zvládl. A dnes musím jen opakovat: Benedikt to zvládl – na sto procent!

Advent je novoroční čas církve, plný naděje a očekávání. Advent je ovšem i cesta – nečekáme s rukama v klíně, ale vydáváme se na pouť za tím příslovečným světlem na konci tunelu, za betlémskou hvězdou.

Do Brna jsem se letos vypravila už po čtvrté a měla jsem pocit, že jedu “jako domů”. Moje někdejší obavy z kolektivního jásání byly dávno ty tam. Nikdy jsem nebyla na exerciciích, zřejmě kvůli silentiu, které bych vnímala jako svazující a dělalo by mi potíže ho neporušit. Katolickou charismatickou konferenci je možné považovat za exercicie bez silentia (to není moje myšlenka, četla jsem to kdesi na diskusích, ale hned jsem ji přijala za svou).