Je to zvláštní čas. Víc než kdy jindy si uvědomíme svoje tradice a kořeny.  I naši předkové vstávali v adventu časně ráno, v oné hodině mezi psem a vlkem, kdy noc předává vládu dni. Jenomže na rozdíl ode mě jejich adventní dny nezačínaly poklusem na nádraží, nýbrž ranní mariánskou mší, zvanou roráty - podle svého začátku: Rorate coeli de super - rosu dejte nebesa shůry.

 K nedávnému protestu varhaníků proti hudebnímu doprovodu na Proboštské louce při svatováclavské bohoslužbě ve Staré Boleslavi s papežem Benediktem XVI. jsem se nepřipojila. Jsem přesvědčena, že jádro celého sporu je někde jinde než v konfrontaci varhany kontra kytary. S problémy při liturgii se totiž potýká nejen kytarový, ale i varhanní doprovod. Je vidět, že dopis varhaníků otevřel živou diskusi, která na tyto problémy reaguje. Jedním z nich je i zdejší diskusní téma.

Cesta do Staré Boleslavi  byla pohodová; proti svým zvyklostem jsem dorazila na naše nádražíčko včas, mohla se v klidu usadit a pak už jen vyslat k nebi střelnou modlitbu, aby ten náš motoráček řečený Velvarka neměl na těch devíti kilometrech žádný problém. Náš autobus totiž vyjížděl od kralupského kostela sv. Václava v 6.45, přesně na minutu. Bylo nám líto opozdilců, ale nebylo možné čekat ani o chvilku déle. U tak rozsáhlé akce je časový harmonogram přímo zásadní...

Petra Dvořáková už není neznámá autorka. Jejím doslova raketovým startem jsou Proměněné sny, právem odměněné cenou Magnesia litera 2007. Nyní nám představila svou novou knihu, s netradičním názvem Já jsem hlad. Tato téměř holá věta je absolutně výstižná, jednoznačná jako hlas z hořícího keře „já jsem, který jsem“. Přirovnání, které mě napadlo, je bezesporu hodně neotřelé, ale kniha Petry Dvořákové je tak originální a syrově pravdivá, že se snad ani nedá jinak charakterizovat.

Letošní katolická charismatická konference byla jubilejní, dvacátá. Pro mě ovšem teprve druhá. Je to totiž můj čerstvý, teprve loňský objev. Těžko se mi to věří, ale před rokem jsem jela do Brna se smíšenými pocity, moje očekávání bylo spíš skeptické. Na masové akce jsem si nikdy moc nepotrpěla. Letos už bylo díky Bohu všechno jinak...