Na první pohled jsem absolutně nechápal, co se děje. Něco takového dokáže člověka pořádně vykolejit. Když mozek začal pomalu fungovat, začal jsem se ptát: Proč už nebudu mít svého školitele? Jaké závažné důvody? Snad nejde o nějaké zdravotní problémy?

Nedělní pastýřský list k začátku školního roku byl adresován převážně nám, rodičům a učitelům. Kdysi jsem toužila po tom, aby mě církev na cestě rodičovství provázela. Teď už mám spíš pocit, že rodiče od pana arcibiskupa mohou čekat jen výčet všeho, co je s mladou generací špatně.

Když se vybírá u lidí v kostele, často od starých žen a mužů, na nákup toho, o čem si úzká skupina privilegovaných mužů myslí, že je to umění, mohou dárci kromě darování peněz rozhodovat v rámci synodální cesty třeba také o tom, že se bude konat mezinárodní umělecké sympozium a soutěž o tom, kdo do daného liturgického prostoru vytvoří obraz, sochu, ikonu, tapisérie či jiný druh výtvarného díla?

Před okolním světem arcibiskupství prezentuje gender jako jedno z klíčových témat křesťanství, jemuž je třeba se bránit za každou cenu. Třeba i za cenu zakázání slova gender v našem slovníku.

Neuběhne týden, aby si mi někdo z mých přátel, které mám rád, nebo i lidé úplně cizí, nestěžovali, že pro ně přestává být snesitelné navštěvovat farnost, kterou relativně malá skupina lidí  proměnila do podoby, která zcela popírá církevní vývoj od dob Druhého vatikánského koncilu.