Při mém šestadvacetiletém pobytu v církvi a jednadvacetileté službě kazatele jsem se pohyboval v různých církevních prostředích. Seznámil jsem se s širokým spektrem názorů. Už jako mladý, naivní, čerstvý konvertita jsem měl snahu na vysokoškolských kolejích spojovat různé skupiny křesťanů. Dost dobře jsem nechápal, proč se spolu nechtějí setkávat. Navštěvoval jsem různá společenství. Vždy mě dráždilo, že se setkávám s negativním vymezováním.

Patřím k těm katolíkům, které rozladily výroky předsedy KDU-ČSL Mariana Jurečky na téma stejnopohlavních manželství – ať už byla jejich motivace jakákoli. Pro mne osobně byly po delším váhání jazýčkem na vahách, koho v blížících se parlamentních volbách (ne)volit.

V posledních dnech vyvolalo značné pobouření vyjádření o zákonné podobě manželství z úst předsedy lidovců – strany, která je tradičně spojená právě s katolickou církví. Nejde mi o politiku, ale o vzájemné porozumění a krátké zamyšlení nad současnou situací, která vyvolává velké emoce.

Někteří lidé hlásící se ke křesťanství mají dilema: různými kanály se k nim dostává názor, že hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) je pro ně v nadcházejících parlamentních volbách seriózní alternativou: Je proto dobré podívat se na takový názor podrobněji.

Období stupňující se předvolební horečky zintenzivňuje kulturní války, v nichž se již delší dobu zmítá nejen česká společnost a čeští křesťané, ale které - zdá se - rozdělují celý západní svět. Důležitým komentářem k této situaci je kniha amerického filozofa a teologa Davida C. Schindlera.