Za posledních třicet let rapidně poklesl zájem mladých mužů o kněžské povolání. Bezprostředně po znovunabytí náboženské svobody po roce 1989 sice do seminářů přišly desítky nadšených lidí, kteří se chtěli stát katolickými kněžími, a to i navzdory požadavku celibátu. V novém miléniu zájem o duchovní povolání klesl natolik, že nedostatek svěcených služebníků je pro nás tak velkým problémem, že ohrožuje samotné každodenní fungování církve.

Nedávno jsem si přečetl na Christnetu podnětný rozhovor Potřebujeme odvážné biskupy, kde církevní historik H. Wolf říká: Co vlastně brání tomu, aby byla finanční odpovědnost v diecézích převedena zásadně na volené laické orgány? Vzhledem k tomu, že se financím a právu v církvi věnuji dlouhodobě, dovoluji si napsat krátkou polemiku s historikem Wolfem.

Znáte ten starý katolický vtip, jak se hádá dominikán s františkánem? – V katolických vtipech to skoro vždy bývá dominikán s františkánem. – Přou se tedy dominikán s františkánem, zdali se při modlitbě breviáře smí kouřit doutník.

Kdyby neexistovala Kongregace pro nauku víry, život morálních teologů by plynul možná až příliš klidně. Máme však děkovat vatikánským úředníkům, že rozčeřili vody, jak to právě udělali v případě otázky stejnopohlavních svazků?

Tento text vznikl po přečtení dvou knížek od církevního historika, profesora Huberta Wolfa. První byla Krypta, druhá Celibát. Pro čtenáře, kteří se zajímají o dějiny církve, ty knihy nemusí být až tak překvapivé. Ale rozhodně v nich nejsou běžná fakta, která znají věřící nebo absolventi katolické teologické fakulty.