Před okolním světem arcibiskupství prezentuje gender jako jedno z klíčových témat křesťanství, jemuž je třeba se bránit za každou cenu. Třeba i za cenu zakázání slova gender v našem slovníku.

Neuběhne týden, aby si mi někdo z mých přátel, které mám rád, nebo i lidé úplně cizí, nestěžovali, že pro ně přestává být snesitelné navštěvovat farnost, kterou relativně malá skupina lidí  proměnila do podoby, která zcela popírá církevní vývoj od dob Druhého vatikánského koncilu.

Rád bych reagoval na článek Pavla Černého Evangelium podle vraždících andělů, který komentuje instalaci soch andělů na Mariánském sloupu na Staroměstském náměsti v Praze. Na počátku bychom se mohli shodnout na tom, že máme jedno společné Písmo a z něho například vychází ikonografie křesťanského umění, od starověkého přes středověké u až po katolické křesťanské umění, počítaje v to samozřejmě i  sochu Panny Marie na vrcholu Mariánského sloupu od Jana Jiřího Bendla.

„Domnívám se, že evangelium vraždících andělů není dnes nejlepší příklad inkulturace evangelia," píše k doplnění Mariánského sloupu o sochy andělů emeritní předseda Ekumenické rady církví. Spíše to podle něj působí rozladění, které na obou stranách využijí ti, kteří by rádi oživili historická nepřátelství. Je to materiál pro ty, kteří chtějí rozbíjet ekumenismus a upínat se k minulosti, soudí Pavel Černý.

Římský biskup František mi je velmi sympatický. Pro mne je to člověk, který na základě nosné ignaciánské spirituality žije svůj život a na stejné podstatě se snaží předávat tyto myšlenky také dál. Je pro mne mnohem blíže jádru ježíšovské zvěsti než byli oba jeho předchůdci.