Četla jsem před krátkým časem v MF Dnes článek, ve kterém se jeho autor zamýšlel nad tím, jak to bude v samotné církvi i vzhledem k současné době vypadat. Možná nastane doba, kdy mnoho kostelů zůstane nevyužito a nebudou sloužit svému prvotnímu účelu, a to především z nedostatků financí na jejich údržbu, zapříčiněných pandemií, kůrovcem, a jinými vlivy. Co se tedy stane s nevyužitými kostely? 

Nominace a následné zvolení paní Hany Lipovské do Rady České televize vyvolalo řadu pobouřených reakcí. Nemám v úmyslu k nim přidávat další, která by nepřinesla nic nového. Postupy ČBK reagující na kritiku snad ani nemá smysl komentovat. Podobá se to totiž trapným tanečkům, kterým nemohou věřit ani ti, kdo je na veřejném parketu předvádějí.

Co mají společného teroristé, vykřikující náboženská hesla, křesťané, podporující Donalda Trumpa, radikálové pro-life skupin, odpůrci papeže Františka, zasílající mu „synovská napomenutí“, bojůvky „na obranu bílého heterosexuálního muže“ nebo pokus Jaroslava Kaczyńského vytvořit v Polsku autoritativní katolický stát?

Obnovením církevního školství, a zejména církevních gymnázií, získali po r. 1989 čeští katolíci mimořádně příznivou šanci vychovávat část naší budoucí inteligence v duchu křesťanské víry a kulturní tradice, tedy tak, aby se mladí lidé, kteří těmito gymnázii projdou, stali časem zastánci a šiřiteli křesťanských věroučných i mravních zásad v hospodářském i duchovním životě naší společnosti.

Ve středu, krátce po oficiálním představení nového biografického filmu Francesco rusko-amerického režiséra Jevgenije Afinejevského, obletěla světová i česká média jeho malá část, ve které papež hovoří o homosexuálech jako členech Boží i lidské rodiny a vyjadřuje podporu civilním svazkům pro páry stejného pohlaví.