Kdyby neexistovala Kongregace pro nauku víry, život morálních teologů by plynul možná až příliš klidně. Máme však děkovat vatikánským úředníkům, že rozčeřili vody, jak to právě udělali v případě otázky stejnopohlavních svazků?

Tento text vznikl po přečtení dvou knížek od církevního historika, profesora Huberta Wolfa. První byla Krypta, druhá Celibát. Pro čtenáře, kteří se zajímají o dějiny církve, ty knihy nemusí být až tak překvapivé. Ale rozhodně v nich nejsou běžná fakta, která znají věřící nebo absolventi katolické teologické fakulty.

Pandemie Covidu-19 je bezpochyby nejvážnější krizí od dob druhé světové války. Ti, které osudově zasáhla válka a následná komunistická totalita, v níž prožili celý nebo téměř celý svůj život, vědí o bolesti, utrpení a tragédiích své, a mohou tak srovnávat. Zlo, které si na ně lidskýma rukama sáhlo, bylo hmatatelné a mělo svou tvář.

8. ledna oslavila 101. narozeniny Církev československá husitská, která je mým duchovním přístavem. Přístav je místem, odkud vyplouvají vystrojené lodě s odpočatou a připravenou posádkou a kam se pak lodě zas vracejí s potrhanými plachtami a s námořníky ošlehanými od mořských bouří.

Nemohl bych se přidat k těm, kteří současného papeže viní z herezí v náboženském slova smyslu. Na druhé straně si nemohu nevšimnout určitých jiných tónů současného pontifikátu, které na mne už tak harmonicky a povzbudivě nepůsobí.