Tento týden končí volební období stávající synodní rady Českobratrské církve evangelické. Již v sobotu 20. listopadu synod uvede do funkce synodní radu novou při bohoslužebném shromáždění v Brně. Pokusme se ohlédnout za uplynulými roky práce synodní rady. Přestože najdeme i věci diskutabilní, převažuje jejich pozitivní přínos.

Devět let uplynulo od chvíle, kdy byl Róbert Bezák odvolán z čela trnavské diecéze. Navzdory tomu, že sám říká, že se cítí rehabilitovaný, otázek kolem jeho odvolání spíš přibývá.

Při mém šestadvacetiletém pobytu v církvi a jednadvacetileté službě kazatele jsem se pohyboval v různých církevních prostředích. Seznámil jsem se s širokým spektrem názorů. Už jako mladý, naivní, čerstvý konvertita jsem měl snahu na vysokoškolských kolejích spojovat různé skupiny křesťanů. Dost dobře jsem nechápal, proč se spolu nechtějí setkávat. Navštěvoval jsem různá společenství. Vždy mě dráždilo, že se setkávám s negativním vymezováním.

Patřím k těm katolíkům, které rozladily výroky předsedy KDU-ČSL Mariana Jurečky na téma stejnopohlavních manželství – ať už byla jejich motivace jakákoli. Pro mne osobně byly po delším váhání jazýčkem na vahách, koho v blížících se parlamentních volbách (ne)volit.

V posledních dnech vyvolalo značné pobouření vyjádření o zákonné podobě manželství z úst předsedy lidovců – strany, která je tradičně spojená právě s katolickou církví. Nejde mi o politiku, ale o vzájemné porozumění a krátké zamyšlení nad současnou situací, která vyvolává velké emoce.