Na Staroměstském náměstí na Starém městě Pražském buduje se připomínka starých časů – mariánský sloup. Není to však sloup smíření, nýbrž votivní dar Panně Marii z perspektivy rekatolizační moci. Přes to všechno je sloup výzvou pro evangelíky (a vlastně nejen pro ně), aby kvůli němu nebyli ke katolíkům „oškliví“. Smíření nemůže nastat tak, že se „smíříme s čímkoli“, nýbrž rozvíjením respektu k druhému člověku.

Diskuse o lidské přirozenosti, kterou vyvolal výrok Tomáše Halíka, je v některých aspektech ukázkou klasické debaty v katolické církvi. Názor se vyžene ad absurdum a pak se proti němu zděšeně vymezíme příklady jako: „zrušení přirozenosti povede ke ztrátě pojmů, jako je pes nebo kočka“, a zcela mineme podstatu věci. Je ukázkou té debaty, kvůli které se domnívám, že by všichni katolíci hodlající vstoupit do veřejného prostoru měli předtím přečíst a podepsat článek z Wikipedie „Argumentační klam“.

Dlouhodobý spor mezi profesorem Tomášem Petráčkem a kardinálem Dominikem Dukou, během něhož byl profesor Petráček odstraněn z kapituly Všech svatých a obviněn z údajného ohýbání historie, se dostal i na jednání Akademického senátu Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy. Jednání proběhlo 25. března 2020 a zápis z něho je veřejně přístupný na stránkách fakulty.

Starší dáma pomalu stoupá po schodech. V jedné ruce se opírá o hůlku a ve druhé táhne těžké zavazadlo. Na její výstup z bezpečné vzdálenosti dohlížejí přítomní policisté, kteří jí podle vlastních slov nemohou pomoci. Dáma totiž právě přišla z obávané Itálie a jako potencionální přenašečka koronaviru se nesmí nikoho dotknout a sama se musí se svými věcmi dostat z autobusu do povinné izolace ve státním zařízení. 

Otevřená diskuse o tom, zda je, nebo není přirozenost neměnná a co z ní je, nebo není možné vyvozovat, je zcela zásadní. Ukazuje totiž na to, že často pracujeme s předpoklady, které nejsou zcela samozřejmé a jejichž pojmenování nebo zpochybnění může mít dalekosáhlé důsledky. Tím, o kterém bych rád mluvil, je pozice, kterou popisoval Stanislav Sousedík, totiž objektivistické paradigma.