Poutní místa. Malá či velká, všechna mají jedno společné – cosi zvláštního, člověka přesahujícího. Boží dotyk. Spíše než slavná a známá nás mnohdy osloví menší či pozapomenutá. Jedním z takových je krušnohorský Květnov.

Ekumenické hnutí se rozvíjelo v naší zemi na různých rovinách. Nejdéle mu odolávaly vztahy mezi církví římskokatolickou a církvemi evangelickými. A přece se našli dobyvatelé hradeb oddělujících římské katolíky a evangelíky. Setkali se v koncentračním táboře Dachau.

Počátkem nového roku proběhla českými médii tisková zpráva, že papež František dal svůj souhlas s návratem tělesných ostatků pražského arcibiskupa Josefa Berana pohřbeného ve svatopetrské bazilice  zpět do vlasti, kde by měl být uložen v kryptě svatovítské katedrály. Zúročilo se tím horečnaté  zákulisní jednání pražského arcibiskupství a českého velvyslance při Svatém Stolci, jež mělo za cíl naplnit nedávno objevené poslední pořízení zemřelého kardinála. Přesto to pro domácí církev  není dobrá zpráva. Proč?

Považuji za nebezpečné, že v jistých církevních kruzích, nejenom v České republice, se poslední dobou objevuje flagrantní opovrhování liberální demokracií. Protože o to tu jde. O liberální demokracii a despekt vůči ní.

Povídáme si se třemi řadovými českými diecézními kněžími o jejich zkušenosti z kněžského působení. Nejde o žádné zkrachovalce, kteří chtějí vykřičet světu svou nespokojenost a zklamání. Jde o úspěšné, dlouholeté a na svých působištích oblíbené faráře, kteří ale přesto neskrývají své rozčarování ze situací, jež zažívají v současné církvi, které se dali cele do služeb.