Rok se opět sešel s rokem, vlády se ujal červenec. Katolická charismatická konference probíhá právě začátkem prázdnin. Letos má dvacáté deváté narozeniny. Před jedenácti lety našla domov v Brně na Výstavišti. A asi už sotva kdy by mohla být někde jinde, protože zájem stoupá, počet účastníků se zvyšuje a i úctyhodný pavilón F přímo praská ve švech.

V Husově domě v Jungmannově ulici se v úterý 22. května uskutečnilo kolokvium s názvem „Náboženský exil v českých zemích v raném novověku“, které pořádala Ekumenická komise pro české církevní dějiny 17. století. Účastníky přivítal Daniel Ženatý, synodní senior Českobratrské církve evangelické a předseda Ekumenické rady církví. Krátké úvodní slovo pronesl také Stanislav Přibyl, generální sekretář České biskupské konference, který připomněl, že načasování kolokvia na den před 400. výročím pražské defenestrace nebylo úmyslné.

Naši zemští patroni to neměli lehké, za svého života ani po smrti. Jako by nestačil hodně nepříjemný odchod z tohoto světa. Kníže Václav se dočkal zneužití své úcty nacistickým režmem. A Jan z Nepomuka dopadl ještě hůř: měl být z českých dějin rovnou vygumován. O důstojné oslavě 250. výročí Janovy kanonizace si mohla česká církev jen nechat zdát. Komunistický režim dokonce velmi nelibě nesl i účast kardinála Františka Tomáška, pražského arcibiskupa, na vzpomínkové slavnosti v sousedním Rakousku. „Světec barokního temna“ hlásalo Rudé právo v jubilejním roce 1979.

Otázka setrvání pražského arcibiskupa kardinála Dominika Duky v úřadu se těší velké mediální pozornosti. Dychtivé očekávání dalších zpráv ohledně jeho osudu je pozoruhodné v zemi, kde se k náboženské víře hlásí velmi málo lidí a v průzkumech důvěryhodnosti institucí veřejného života se církve dlouhodobě umísťují na nejnižší příčce. Jak je vidět, kardinálu Dukovi se prostě daří na sebe strhávat mediální pozornost.

Převoz ostatků kardinála Josefa Berana je příležitostí k připomenutí některých momentů z jeho života. Tentokrát se budu věnovat jeho akademické kariéře.