Zaujal mě článek Petra Macka „Manželství pro všechny – tři klíčové otázky“. Dlouhodobě se z etického hlediska zabývám otázkou hodnoty lidských vztahů a Božích mandátů. Papež František, rozvíjející uvnitř církve i vně církevního společenství vizi církve jako „polní nemocnice“, nás nenechává na pochybách, že vztah lidí, žijících v církvi, k sobě navzájem a k druhým musí projít, a už prochází velkou proměnou.

Vrcholní představitelé církví napříč zeměmi s napětím sledují aktuální vývoj situace na hranicích mezi Ukrajinou a Ruskou federací. Někteří z představitelů již na krizi zareagovali, jiné církve jsou prozatím zdrženlivé. Ve svých prohlášeních vyzývají křesťanští představitelé nejen k udržení míru na ukrajinsko-ruském příhraničí, ale i ke změně politického smýšlení.

Manželství pro všechny spolehlivě vyvolává bouřlivé diskuze. V následujícím textu bych se chtěl zastavit u tří bodů, jež se mi jeví jako stěžejní, a přitom v debatě v podstatě opomíjené, okrajové. Vysvítá z nich, že manželství pro všechny není jen bouří ve sklenici vody nebo jedno z drobných zastavení na cestě nevyhnutelného pokroku. Dotýkáme se zde základů našich společných životů, tajemství podstaty osobní i politické existence.

Více než 120 kněží a dalších zaměstnanců německé katolické církve se veřejně přihlásilo k tomu, že nejsou heterosexuální. Cílem je změnit pracovní právo. Dnešní zákony totiž německým církvím umožňují, dát někomu výpověď třeba právě kvůli jeho sexuální orientaci. Iniciativa, která je svým rozsahem výjimečná, vydala i následující manifest.

Prvního ledna katolická církev slaví svátek Matky Boží. O kázání, ve kterém papež František na Nový rok vyzval k ochraně a podpoře žen a matek před chudobou a násilím, informovaly jednotlivé jazykové redakce Vatican News různě. Odlišné čtení prozrazují už titulky. Zatímco většina západoevropských mutací (a verze chorvatská) za hlavní považuje papežův apel proti násilí na ženách, východoevropské redakce (plus mutace anglická) raději hledaly důrazy jinde.