Neospravedlnitelný barbarský útok ruské armády na Ukrajinu, který trvá již 100 dní, vyvolal v Česku vlnu solidarity. Demonstrace na podporu nezávislé Ukrajiny doprovázely sbírky na humanitární i obranné účely. Statisíce uprchlíků z Ukrajiny našly v Česku dočasný, ale možná i trvalý domov. Jedna z priorit nadcházejícího českého předsednictví – Evropa soudržná a solidární – je aktuálnější než kdy dřív.

Nejen české jazykové prostředí se rozdělilo v hrubých obrysech na dvě skupiny. Jedna s tím, jak se papež staví k barbarské válce na Ukrajině, souhlasí. Druhá skupina naopak vyjadřuje kolísavou míru kritiky a odporu vůči tomu, jak je František měkký a nejednoznačný v odsouzení válečného zločince Putina. Z toho, co každý den od papeže Františka čtu, vidím a slyším, jsem přesvědčený, že ví, co je to válka, jaké má oběti, jak strašná a nespravedlivá umí být a že má své mučedníky. 

Zkouším se na jmenování nového pražského arcibiskupa, jehož osobnost i dílo by měly vyvést místní církev z krize a začít zpracovávat a žít agendu, kterou již řadu let promýšlí papež František, dívat z jiného úhlu. Jde o pohled z druhé strany, z laického prostředí, které nemá na fungování a život církve za bývalou železnou oponou téměř žádný vliv.

V uplynulých dvou měsících jsme v Dominikánské 8 věnovali válce na Ukrajině tři setkání. Ačkoli se při pohledu na zničená města, masové hroby a rodiny na útěku může zdát, že debaty a umělecké intervence jsou jaksi nemístní nebo alespoň nedostatečné, myslím si, že je to jedna z mála plně lidských reakcí, kterých jsme schopni.

Nový dokument o Římské kurii dává prostor laikům, brání zneužití moci, podporuje kulturu služby, otvírá tabuizovaná témata. Jedním z hlavních úkolů, které stály před papežem Františkem od počátku jeho pontifikátu, byla reforma římské kurie. Pracoval na ní spolu se skupinou kardinálů, kteří zastupovali všechny světadíly. Letos 19. března vydal apoštolskou konstituci Praedicate evangelium, která je dovršením jejich devítileté práce.