Od zvolení kardinála Bergoglia do čela katolické církve se množí hlasy jeho oponentů. Kritika zaznívá z mnohých směrů. Za nejzávažnější můžeme považovat tu, která ho obviňuje z postupného vzdávání se svého primátu.

K ohlášenému záměru Miloše Zemana  nejmenovat doc. M. C. Putnu profesorem se vyjádřili i někteří církevní hodnostáři. Opat Pojezdný prezidentovi řekl, že se mu jmenování Putny nelíbí a nepřímo se vyslovil i kardinál Duka. Nyní přinášíme vyjádření kardinála Vlka.

V prvních květnových dnech se v německém Hamburku konal evangelický Kirchentag. Přístavní město má neopakovatelnou atmosféru. Od počátku novověku byl Hamburk kosmopolitním městem a pro tisíce Čechů branou do světa, zejména do Ameriky.  Za války též zažilo snad nejhorší ze spojeneckých náletů. 28. července 1943 doslova lehlo popelem a při náletu zahynulo 35 000 lidí. Ve vojenském prostředí se ujal termín „hamburgizovat“, naznačující, že město bylo totálně srovnáno se zemí. Také na Kirchentagu si 70. výročí této události připomenuly stovky diváků inscenace Benjamina Brittena Válečné rekviem.

Když uvažujeme o současném křesťansko-židovském dialogu, máme zřídka na mysli vztahy židovské komunity s východními církvemi a křesťany v Asii nebo dalších zemích mimo západní svět. Tragédie šoa (holocaustu) v průběhu nacistického režimu byla výsledkem dlouhé historie antisemitismu a antijudaismu na Západě. Křesťané obviňovali Židy z Ježíšovy smrti a mnozí věřili v nahrazení Izraele novým Božím lidem – církví.

Dříve než nás pohltí oslava jubilea Cyrila a Metoděje (1150 let!), bude dobré, když uvedeme několik věcí, jež v souvislosti s nimi nebývají veřejností příliš vnímány. A obraz misionářů je pak plastičtější.