Pandemie koronaviru představuje skutečný dějinný přeryv. Důsledky nouzového stavu, sociální izolaci a redukci občanských práv a svobod mnozí z nás vnímali jako nezbytnou daň a dočasná omezení, než se opět vrátíme „k normálu“. Jenže návrat k minulému už není myslitelný ani proveditelný. Starý řád – a s ním i nepsaná společenská smlouva – se rozpadá. Rodí se něco nového.

Mluvili jsme nedávno se spisovatelem a malířem Václavem Vokolkem o Eliadových Dějinách náboženského myšlení. Shodli jsme se, že jde patrně o jednu z nejvýznamnějších a navíc literárně skvěle čitelných prací o dějinách náboženství mnoha kulturních a civilizačních celků a dob.

Kniha benediktinské řeholnice sestry Philippy Rath nazvaná „Protože Bůh to tak chce“, přináší výpovědi 150 žen z celého světa, které mluví o svém povolání ke kněžství. Jde o ženy, které v sobě nacházejí dary ke službě, jež jim ale v církevních strukturách není dovolena. Sestra Philippa se netají tím, že cílem, k němuž má kniha přispět, je rovnost žen v církvi. Přitom jde i o důstojnost ženy v mnoha částech světa. 

Letošní postní doba nám přinesla ještě jednu naléhavou připomínku smrti, jejíž přítomnost nám zprostředkovaly kříže na Staroměstském náměstí. Kříže, které samy promluvily a odsunuly do pozadí všechno nejisté přešlapování. Dostaly jména a pozvaly ke vzpomínkám na zemřelé oběti covidu.    

Nebojte se, nebudu mluvit o domácích poměrech. Vedli jsme nedávno rozhovor o českém katolickém exilu v Itálii a při něm padla řeč i na problematiku všech možných rozvědek a agenturních sítí, které se o lidi přišlé zpoza železné opony zajímaly.