Nedávno vyšlo číslo dominikánského časopisu Salve, které bylo věnováno Důvěře. Rakouská teoložka a socioložka Regina Polak v tomto čísle publikovala zásadní článek „Ztráta důvěry jako mene tekel pro církev“. V tomto článku Polak upozorňuje na zásadní zlom poklesu víry nejen v církve, ale i v Boha „křesťansky zprostředkovávaného.“

Pro člověka bylo vždycky výzvou hledání odpovědí na otázky. Jenže sledujeme-li realitu kolem sebe, přijímání zpětné vazby i prosté naslouchání je spíš vzácnost. Je to namáhavá práce, a služebné kněžství v církvi znamená především moc, jakkoliv se jí eufemisticky říká služba. Ne náhodou je ženám, pro které je téma i jen ženský diakonát, připisovaná touha po moci.

Nejstarší bohoslužbou církve je denní modlitba, zejména ranní a večerní nešpory. Bohužel v katolické tradici převážilo každodenní slavení eucharistie, přesto, že biblické je slavení v neděli „prvního dne po sobotě“ (Sk 20,7) nebo o svátcích. V situaci, kdy římská církev stále neumožňuje společné slavení večeře Páně – eucharistie, je otázka, zda nešpory se zpěvem žalmů nejsou vhodnou alternativou pro ekumenické slavení, kde by se nikdo necítil odstrčen na vedlejší kolej.

Mnohé pohraniční regiony u nás dál chudnou a vzdalují se zbytku Česka, ale také chudším regionům Evropy. Podle Eurostatu jsou v Evropské unii pouze tři oblasti, jejichž hospodářství v roce 2022 rostlo pomaleji než na severu Čech, a to navzdory nemalým dotacím, které do pohraničních regionů plynou.

Náš životní běh je součtem rozhodnutí. Zvláště v době a společnosti zdánlivě neomezených možností jsme neustále pod tlakem, protože musíme volit mezi různými alternativami. Situaci neulehčuje, že rozhodování je nejnáročnějším mentálním procesem. Každý křesťan by měl vnímat a správně rozeznat, co se děje v jeho srdci, co se ho dotýká, zda v něm působí duch Boží, který ho vede k lásce, nebo zda ho pokouší duch světa, uzavřenosti a samolibosti.