„Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se.“ Tak čteme ve druhé kapitole knihy Genesis. Tušíme, že přirozená krása nahoty nějak souvisí s celou šíří a hloubkou duchovního rozměru lidské bytosti.

Ptejme se: Kde stojí dnes křesťané a představitelé církví v současném společenském konfliktu – a je vůbec možné dění před 30 lety a dnes nějak srovnávat?

Až se za pár dní otevřou dveře volebních místností, půjdu volit nový Evropský parlament. A vyberu někoho z těch, kdo chtějí tvořit společnou Evropu. Pod tlakem módní kritiky EU všichni kandidáti svorně volají po změnách. Kolik z nich ale má vhled do skutečného jádra otázky legitimity integračního procesu?

Možná jste v souvislosti s požárem Notre Dame v Paříži zaznamenali zejména na Facebooku či Twitteru různé poplašné zprávy o údajných sériích trvajících útoků na křesťanské kostely ve Francii. Nešířili je jenom známí dezinformátoři, ale často v dobré víře i křesťané, kterým asi osud církevních památek leží upřímně na srdci.

Vzpomenete si ještě, jaké to bylo poprvé? Ptáte se – co? Všechno, co má v životě nějaký smysl, co člověka hněte, utváří, dává mu růst. Vzpomínáte? Nezvladatelná, neukojitelná energie nadšení. Nakročení k velkým činům.