Jmenování Jana Graubnera pražským arcibiskupem s sebou přináší více otázek než odpovědí. Je zřejmé, že nejde o řešení nikterak dlouhodobé a je do značné míry překvapivé. Někteří komentátoři říkají, že si tím „kupujeme čas“, ale domnívám se, že tento způsob volby ukazuje, že musíme nově a hlouběji promýšlet službu biskupa.

Je potřeba si na prvním místě uvědomit, že "bezbožník" či svévolník neoznačuje nekonfesního člověka, tak jak tyto kategorie chápeme dnes. Události dnešních dní, kdy skutečně účinná pomoc přichází od lidí zcela nekonfesních, poskytuje nám, křesťanům, významnou zpětnou vazbu.

Život v církvi klade na lidi náročné morální požadavky, proto se raději obracejí k ezoterii, která po nich nic nevyžaduje. Ale můžeme to vidět i z jiného úhlu: lidé hledají duchovní zakotvení, které by dávalo smysl jejich životu; a církve jim místo toho nabízejí rituály, předpisy, zákazy, nesrozumitelná dogmata…Aby nám dnešní lidé rozuměli, měli bychom jako církev udělat dva kroky: oslabit institucionální rozměr, třeba právě synodalitou, a dát důraz na spiritualitu.

„Církev je žena, nevěsta Kristova, matka svého lidu, věřících křesťanů. Není feminismus podotknout, že Maria je mnohem důležitější než apoštolové.“ řekl v polovině června r. 2015 ve své homilii u sv. Jana na Lateránu papež František.

Zajímavý článek přinesl americký jezuitský časopis America. Editorka časopisu Kerry Weber se podělila o svůj zážitek ze společné modlitby růžence v ukrajinském kostele. Modlili se za oběti a bojující na Ukrajině a za ukončení ruské útočné války. Modlitby se účastnila celá řada lidí. Jedním z nejsilnějších okamžiků bylo setkání s muslimskou ženou, která se přišla do tohoto kostela také modlit.