Architekt Norbert Schmidt tentokrát do prostoru pražského kostela umístil křížovou cestu ze slovenského hornického města Handlová. Křížová cesta je netradiční, skládá se z růžencových zastavení prodloužených o čtrnáct zastavení křížové cesty. Neobvyklý je i její příběh.

Znáte to. Probudíte se a mísí se vám sny se skutečností. Nevíte, co z toho je vlastně pravda, co jste kdy řekli, nebo řekl někdo vám a zamíchalo se vám to ve spánku do podivné spleti myšlenek. Ale dává to kupodivu smysl. Zdálo se mi, že jsem přišla v neděli na mši a místo kázání se četl pastýřský list brněnského biskupa Pavla o žehnání lidem v partnerských vztazích, které nepatří mezi svátostně uzavřené...

Vraťme se k oné tragické události v Praze, která se vymykala svou krutostí a absurditou racionálnímu pochopení. V takových chvílích lidé, i ti, kteří se nepovažují za nábožensky věřící, spontánně přicházejí na místa modlitby. Rekviem v katedrále včetně kázání arcibiskupa byla velmi důstojná bohoslužba. Jeden okamžik však následně vzbudil řadu polemik...

Církev vstoupila do nové společenské situace s poměrně velkou důvěrou. Samotné historické události roku 1989 vyznívají pro církev v naší zemi při zpětném ohlédnutí příznivě. Další vývoj právě v souvislosti s tématy svobody a demokracie už zdaleka tolik důvodů k hrdosti nedává.

Latentní krize českého, katolicky orientovaného vzdělávání, souvisí podle mého mínění s krizí spirituální, personální a kulturní. Neexistuje navíc žádná hodnotová laťka, k níž bychom se chtěli přiblížit.