Asi znáte báseň Bedřicha Bridela Co Bůh? Člověk?, v níž ukazuje člověka jako nicotného tvora před tváří Boží. Jeho přirovnání musela být i na tehdejší dobu trochu přes čáru.

Západním svobodným světem, tedy světem naším, cloumají několik týdnů demonstrace. Vyvolal je jeden konkrétní tragický příběh, při němž bílý policista zabil černého Američana. Téma je však obecné, tedy vztah našeho, západního, svobodného světa k našim vlastním vinám a hříchům minulosti, jejichž důsledky tak nebo onak přetrvávají do současnosti.

Slavíme Slavnost Nejsvětější Trojice. I kdybychom nebyli vůbec teologicky založení, jen stěží můžeme minout největší Tajemství, jímž je společenství tří Božských osob – Boha Otce, Boha Syna a Boha Ducha svatého. O tom, co je církev, jaká je její úloha a kam by měla směřovat, lze vést diskuze od rána do večera, a navíc diskuze důležité a plodné.

Zpráva o zrušení Katolické charismatické konference mnohého z nás rozladila. Realisticky vzato ovšem nemohla překvapit, vždyť zlomyslný virus zatočil se všemi našimi plány. Ovšem nemilou zprávu můžeme pojmout i jako náročnou výzvu. Právě proto, že charismatická obnova znamená obnovu v Duchu svatém. A nastávající Svatodušní svátky k tomu dávají ideální příležitost.

Řekni mi, jak bydlíš, a já ti řeknu, jaký jsi. Zdá se mi, že tahle parafráze slavné věty patří k těm nejsmysluplnějším. A platí i pro naše kostely.