Potápí se bárka církve po dnešní demisi papeže? Okamžitě se vynořují i srovnání s Janem Pavlem II., který i v těžké nemoci řekl: „Budu v Petrově službě až do té chvíle, do které bude chtít Bůh.“ Každý ovšem má jinou míru zodpovědnosti, tak jako má jinou povahu.

Kde se vzalo přesvědčení, že se má třeba nově zvolenému prezidentovi žehnat? Není to ještě z doby, kdy se každý dobrý poddaný skláněl před svým králem a právě z povinnosti poddaného se mu měl stát podnoží, na níž by jeho jasnost spočinula? Může se vám vařit krev a nejraději byste mi doporučili, abych si přečetl text Písma, kde to přeci je!

Jak dopadnou prezidentské volby, nevíme, ale je prakticky jisté, že prezident volený přímo lidmi bude požívat menší důvěry, než když ho volil parlament. Je to empiricky ověřená záležitost.

Te Deum, které pronášíme k Pánu, na závěr kalendářního roku, je děkovným hymnem, který začíná chválou: „Bože, tebe chválíme..." a končí vyznáním důvěry „V tebe, Pane, doufám, nebudu zahanben na věky“.