I když se to někomu nezdá a i když tomu okolnosti občas nenasvědčují, žijeme v demokracii, v níž je jedním z hlavních znaků svoboda slova. Vím, že to někdy není jednoduché a že se člověku staví do cesty řada velkých překážek, ale ten, kdo chce druhým sdělit opravdu něco důležitého, určitě najde způsoby, jak to učinit.

Pandemie koronaviru představuje skutečný dějinný přeryv. Důsledky nouzového stavu, sociální izolaci a redukci občanských práv a svobod mnozí z nás vnímali jako nezbytnou daň a dočasná omezení, než se opět vrátíme „k normálu“. Jenže návrat k minulému už není myslitelný ani proveditelný. Starý řád – a s ním i nepsaná společenská smlouva – se rozpadá. Rodí se něco nového.

Mluvili jsme nedávno se spisovatelem a malířem Václavem Vokolkem o Eliadových Dějinách náboženského myšlení. Shodli jsme se, že jde patrně o jednu z nejvýznamnějších a navíc literárně skvěle čitelných prací o dějinách náboženství mnoha kulturních a civilizačních celků a dob.

Kniha benediktinské řeholnice sestry Philippy Rath nazvaná „Protože Bůh to tak chce“, přináší výpovědi 150 žen z celého světa, které mluví o svém povolání ke kněžství. Jde o ženy, které v sobě nacházejí dary ke službě, jež jim ale v církevních strukturách není dovolena. Sestra Philippa se netají tím, že cílem, k němuž má kniha přispět, je rovnost žen v církvi. Přitom jde i o důstojnost ženy v mnoha částech světa. 

Letošní postní doba nám přinesla ještě jednu naléhavou připomínku smrti, jejíž přítomnost nám zprostředkovaly kříže na Staroměstském náměstí. Kříže, které samy promluvily a odsunuly do pozadí všechno nejisté přešlapování. Dostaly jména a pozvaly ke vzpomínkám na zemřelé oběti covidu.