V současnosti projednávaný zákon o narovnání mezi státem a církvemi se od racionální argumentace přesouvá do čistě emoční roviny, což není nikdy dobře. Údajně hamižné církve (především ta římskokatolická) touží po majetku, a poučovat je proto začal i komunista Grebeníček. Nepopulární opatření od nepopulární vlády pro nepopulární církve má navíc neinformovaného obhájce v podobě paní ministryně Hanákové, a tak se ani nedivím, že je přijímáno s rozpaky. Přesto si troufám tvrdit, že je tento zákon více než potřebný a výhodný pro stát, církve, obce i ateisty.

V současnosti projednávaný zákon o narovnání mezi státem a církvemi se od racionální argumentace přesouvá do čistě emoční roviny, což není nikdy dobře. Údajně hamižné církve (především ta římskokatolická) touží po majetku, a poučovat je proto začal i komunista Grebeníček. Nepopulární opatření od nepopulární vlády pro nepopulární církve má navíc neinformovaného obhájce v podobě paní ministryně Hanákové, a tak se ani nedivím, že je přijímáno s rozpaky. Přesto si troufám tvrdit, že je tento zákon více než potřebný a výhodný pro stát, církve, obce i ateisty.

Téma vztahu křesťanství a politiky patří mezi nejdiskutovanější vůbec. Na jedné straně je zde značná část lidí, kteří se domnívají, že by si politikou neměl věřící špinit ruce, jiná, že každý věřící by měl být politicky aktivní. Kde hledat přiměřenou pozici, která by byla křesťansky zdravá?

Téma vztahu křesťanství a politiky patří mezi nejdiskutovanější vůbec. Na jedné straně je zde značná část lidí, kteří se domnívají, že by si politikou neměl věřící špinit ruce, jiná, že každý věřící by měl být politicky aktivní. Kde hledat přiměřenou pozici, která by byla křesťansky zdravá?

Téma vztahu křesťanství a politiky patří mezi nejdiskutovanější vůbec. Na jedné straně je zde značná část lidí, kteří se domnívají, že by si politikou neměl věřící špinit ruce, jiná, že každý věřící by měl být politicky aktivní. Kde hledat přiměřenou pozici, která by byla křesťansky zdravá?