Pan farář rozkopal dětem vydlabané dýně, dokonce dvakrát. Nazval je nástroji zla a symboly satanského svátku „halovín“. Pan farář vystupuje jako důsledný bojovník proti temným silám. Jenomže kdyby chtěl být opravdu důsledný, musel by i na hřbitov a pozhasínat svíčky na hrobech. Svíčky sice nejsou přímým dědictvím po Keltech, nicméně společný jmenovatel tady je.

Před deseti lety jsem byl při jedné mši sv. přítomen nikoli jako předsedající nebo koncelebrant, ale jako jeden z mnohých. Když jsem přicházel v řadě k přijímání, najednou jsem si všiml námahy kněze udržet v jediné ruce patenu s proměněnými hostiemi a současně kalich s Krví Páně.

Zajímalo by mě, kdo je tak mocný, že přinutil důchodce, arcibiskupa na odpočinku, aby svým titulem kardinála zaštítil žádost do Říma? Jako by ČBK potřebovala získat odpovědi, které jsou obecně známé.

Dopis pěti kardinálů, Brandmüllera, Burkeho, Sandovala Íñigueze, Saraha e Zen Ze-kiuna, papeži, s předloženými pěti otázkami (dubii) na některá teologická témata, je svým způsobem již ověřeným útokem na papeže Františka a lidi jeho spirituálního okruhu.

Ve svém nedávném článku jsem položil řečnickou otázku, jestli by dnes z Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy vyhodili Tomáše Špidlíka, Karla Vránu nebo Vladimíra Boublíka. Z následných reakcí těch, kteří s takovým osobitým pojetím křesťanského vztahu k bližnímu nemají žádné problémy, jsem pochopil, že by podobný osud potkal možná i papeže Františka, kdyby tam působil třeba jen na malý úvazek.