Právě v rozvíjejících se městech se znovu vrací problém radikální chudoby, kdy lidé z nějakého důvodu neschopní se o sebe postarat nemají oporu v příbuzenských vazbách či sousedské pospolitosti. Mezi chudé nepochybně patřili lidé, kteří byli závislí na podpoře církve, zbožných bratrstev, venkovských či městských samospráv.

Raný středověk znamená návrat k historicky tradičnímu modelu, kdy se o své potřebné stará rodina, případně venkovská pospolitost. Drtivá většina populace žije na venkově a živí se zemědělskou produkcí. Pokud jde o otázku chudoby venkovské populace, ta se silně přeháněla.

Zásadní sociální problémy se rodí se vznikem městské civilizace a s narušením dosavadních struktur společnosti. Tradiční agrární společnost zpravidla nezná extrémní podoby bídy, které plodí městský život. Zpravidla zde fungují dvě nejstarší a historicky nejosvědčenější sociální sítě: rodina a místní komunita.

Jako záminka k perzekuci církve komunistickému režimu posloužila i událost z doby před 65 lety, 11. prosince 1949, která vešla do povědomí veřejnosti jako takzvaný číhošťský zázrak. V malé obci Číhošť na Havlíčkobrodsku se tehdy při mši v místním katolickém kostele údajně několikrát pohnul asi půl metru vysoký kříž umístěný na hlavním oltáři.

V posledních týdnech vyvolal velké diskuse nový dokument režisérky Libuše Rudinské o Pavlu Wonkovi, který zemřel v roce 1988 v komunistickém vězení. Film Wonku vykresluje jako dlouholetého spolupracovníka komunistických bezpečnostních složek. K tématu požádal magazín Christnet.eu o rozhovor známého historika Petra Blažka.