Čím to, že slunce vrací se
z krajního bodu pouti své?
Snad že se Kristus narodí
a dráhu světla prodlouží?

Jak prchavé už byly jen
půvaby krátících se dnů!
Umírající pochodeň
hrozila navždy pohasnout.

„V současnosti je jasné, že církev v Praze i celé České republice potřebuje vést živý, pokorný a opravdový dialog se současnou českou a moravskou společností, která určitě není ateistická,“ říká v knižním rozhovoru s Tomaszem Dostatnim a Jaroslavem Šubrtem, který na podzim vyšel v nakladatelství Portál, hlava české katolické církve arcibiskup Dominik Duka. 192 stran této publikace nabízí pohled do historických východisek české a evropské církve, protknutý osobní zkušeností a názory muže, který má na různých úrovních vliv na její podobu již od 60. let minulého století.

Začala doba adventní, tedy nový církevní rok. Proč tedy neoslavit jeho závěr, stejně jako se slaví silvestr na konci roku civilního? Myšlenka církevního silvestru se v posledních letech rozšířila do mnoha farností i společenství. Jedním z těchto společensví je i Vysokoškolské katolické hnutí (VKH) Olomouc, tedy akademická farnost při kostele Panny Marie Sněžné v Olomouci. Je již tradicí, že ve čtvrtek před první nedělí adventní se olomoučtí vysokoškoláci vydají do místního hudebního klubu závěr církevního roku náležitě oslavit. Jak takový církevní silvestr probíhá? Nejdříve se pojďme seznámit se samotným VKH.

Mají pravdu ekologičtí aktivisté, kteří prosazují bezzásahovost, anebo pracovníci národního parku a někteří starostové, kteří chtějí s kůrovcem bojovat kácením? Podobné dilema se řešilo už mnohem dříve, v druhé polovině 19. století, a vědí o tom mnohé ti, kdo mají rádi literární díla Karla Klostermanna. Rozdíl spočívá v tom, že zatímco současný národní park je již umělým lesním porostem, před 150 lety se ještě rozhodovalo o původním šumavském pralese. Tento autor nás však především učí tomu, že přírodu není možné nahlížet oddělenou od lidských osudů a příběhů.