Podstatným a provokativním rysem populismu, dnes pózujícího ve světle politických ramp mnoha evropských zemí, je podle jeho představitelů přímý vztah k lidu, na rozdíl od politických stran, usilujících o získání politického vlivu ve společnosti volbou zástupců lidu. Doprovodným jevem populistického postoje bývá pohrdání  „intelektualismem“ příslušníků elity, stavěným do opozice vůči zdravému selskému rozumu.

Publicista, teolog  a překladatel Dan Drápal byl inspirátorem a téměř rok také aktérem snah Nadace Generace 21 o přemístění 153 křesťanských uprchlíků z Iráku a Libanonu. V sobotu 2. dubna napsal svůj shrnující pohled na události uplynulých dní a hodin.

Český rozhlas zveřejnil překlad komentáře listu Sunday Times o údajném strachu německých Židů z muslimských uprchlíků. Titulek s použitím slovesa „děsit“, které anglický originál neobsahuje, ještě zvýraznil vyznění článku. Žádný výraz jako „horror“ nebo „terrified" nebyl použit. Je velmi nebezpečné volit takto silná slova a paušalizovat. Lepší překlad by měl být, že Židé se začínají obávat muslimských uprchlíků. To je jistě zcela legitimní, ale ještě to neznamená, že jde o oprávněný strach. Strach můžeme mít z toho co neznáme a v noci třeba jen z vlastního stínu. Pojďme tedy k obsahu článku a pokusme se i o rešerši vztahu Židů a muslimů.

Prezident Miloš Zeman navštívil v pátek 11. března 2016 schůzi Poslanecké sněmovny, aby podpořil zákon o obecném referendu. Ve svém projevu zmínil i hlasy, které se ozývají proti referendu. Mimo jiné uvedl: „Jeden z prezidentských kandidátů, který nedávno oznámil zrušení své kandidatury, to zdůvodnil tím, že je v této zemi příliš málo moudrých lidí... Dámy a pánové, nikdo nemá právo urážet svůj vlastní národ. A pokud tak činí, musí počítat s tím, že ve skutečnosti uráží pouze sám sebe.“

Historická paměť je trestuhodně krátká a proto mainstreamoví žurnalisté přivítali setkání římského papeže Františka a moskevského patriarchy Kirilla jako přelomovou událost. Některé zprávy jakoby naznačovaly, že pravoslaví a římskokatolická církev se tu setkávají poprvé od takřečeného velkého schizmatu. Avšak snahu posílit jednotu oslabenou historickými událostmi projevují obě tyto významné historické větve křesťanstva již od doby po II. vatikánském sněmu Církve římskokatolické (1962 – 1965).