K napsání tohoto příspěvku mne přivedl trefný článek Michaela Martinka, kde autor mj. glosuje, že „lidé hledají spiritualitu, tedy duchovní zakotvení, které by dávalo smysl jejich životu; a církve jim místo toho nabízejí rituály, předpisy, zákazy, nesrozumitelná dogmata“.

Před několika dny spatřil světlo světa český překlad knihy amerického teologa a filozofa Jay Byrd McDaniela „O Bohu a pelikánech“ s podtitulem „Teologie úcty k životu.“ Jedná se o významný počin.

Na druhou neděli velikonoční doby se čte známá scéna z evangelia podle Jana: „Navečer prvního dne v týdnu přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se. Znovu jim řekl: „Pokoj vám! 

Církev je Boží lid kráčející dějinami. Středobodem dějin je pro nás „událost Kristus“ - osoba, učení a život Ježíše Nazaretského, zejména velikonoční příběh, který si liturgicky zpřítomňujeme v těchto dnech. Vyvrcholení Ježíšova života nastalo ve dnech svátku pascha, který připomíná vyjití Izraelců z egyptského otroctví na strastiplnou cestu do zaslíbené země svobody. 

Evangelický kazatel pro humanitární aktivity, menšiny a lidi sociálně vyloučené Mikuláš Vymětal vystupuje aktivně proti pronásledování a útlaku či rasismu. Vřelý vztah má k judaismu a respekt k islámu. Pravidelně chystá mezináboženská setkání za mír a vzájemné porozumění. Kritizuje, že křesťanská rétorika se často určitým politickým skupinám hodí k šíření předsudků a nenávisti vůči cizincům, hlavně muslimům, k odmítání uprchlíků a přihřívání nacionalistických tendencí. V rámci Týdnů proti rasismu přinášíme jeho kázání.