Petr Canisius byl Nizozemec. Narodil se před pěti sty lety 8. května 1521 v Nijmegen a zemřel v roce 1597 ve švýcarském Fribourgu. Od roku 1925 je tento respektovaný protireformátor, který nikdy nemluvil o kacířích a bludných naukách, na seznamu svatých katolické církve. V den, kdy se narodil, byla nad Martinem Lutherem ve Wormsu právě vyhlášená říšská klatba.

Naše civilizace vstupuje do éry, kdy postupně doznívající digitalizace předává žezlo své vlády datafikaci. Jako první popsali a pojmenovali tento fenomén Viktor Mayer-Schönberger a Kenneth Cukier. V jejich pojetí je datafikace procesem převodu všeho na data, která mohou být dále tříděna a analyzována.

Křesťanství se po celou dobu své existence pohybuje mezi dvěma krajními polohami. Mezi otevřeným multikulturalismem, který chce křesťanství přinést do světa a hledá jeho kulturně možné formy předávání, a mezi něčím, co bychom mohli označit jako specifickou formu nacionalismu, respektive etnocentricity. Že jde o problém starý, jasně dokládá již Nový zákon. 

„Uprostřed umírání, pandemie, bezpráví a společenského kolapsu je naděje nedostatkovým zbožím. Dnes znovu zoufale potřebujeme „kamínek naděje“. A tou nejúžasnější ze všech nadějí je víra, že Ježíš Kristus vstal z mrtvých.“ píše ve své knize Naděje navzdory americký teolog, pastor a spisovatel Timothy Keller.

Velikonoce jsou svátky, které v hloubce náboženské zvěsti překonávají všechno, co putujícímu člověku nabídly a nabízejí ostatní dějinná náboženství. V pouhých třech dnech se změní beznaděj tohoto světa v naději.