Vidíme-li, jak velké množství křesťanů je schopno uvěřit falešným zprávám, nesmyslům a vyloženým lžím, měli bychom si položit otázku, jak je to s kvalitou našeho postoje k pramenům víry, a tedy k depositu fidei (tomu, co nám bylo předáno ve víře) – Písmu svatému a (apoštolské) Tradici, v širším smyslu pak ke svátostem, spisům církevních otců, životopisům svatých, pokladu církevní modlitby a bohoslužby, které se završují v Krédu čili Vyznání víry. 

Svět se vzdaluje od církve, od Krista, od Boha. Anebo se církev vzdaluje od světa? Nemáme jednoduché odpovědi na otázku, čím má církev v dnešním světě být. Mnozí přispěli do debaty pohledy z různých, někdy protichůdných perspektiv.

Povolání ke svobodě můžeme označit za tajenku celého biblického poselství. Klíčový příběh hebrejské bible, Starého zákona, je exodus. Přechod ze země otroctví do zaslíbené země svobody. Hlavní událost Nového zákona, velikonoční drama, se nikoliv náhodou odehrává ve dnech svátků připomínajících exodus – cestu ke svobodě.

Sestry a bratři, příchozí a přátelé, nebojte se! Konejte zázraky! Konejte ty zázraky, které potřebuje tento svět a tento den a tato země a tato planeta!

Odpovědět na otázku v nadpisu či její modifikovanou verzi „Obětovat za někoho mši (svatou)?“ ano, či ne není jednoduché. Tak jako se příslušná praxe vyvíjela ve více vrstvách, i odpověď má více vrstev.