„Můžeš studovat celou teologii, jak chceš, můžeš studovat Bibli a tohle všechno, a stát se ateistou nebo světsky zaměřeným člověkem, není to otázka studia; v dějinách byli mnozí teologové ateisty. Studium je zapotřebí, ale neplodí nový život v milosti.“ řekl 29. března při generální audienci papež František.

Zatímco v Čechách období vlády Margaret Thatcherové inspirovalo klausovskou transformaci společnosti k tržnímu, neoliberálnímu uspořádání, v Británii podnítilo radikální znovupromyšlení vztahu křesťanství a společnosti. 

Kdybych měl ke Kristovu vykupitelskému příběhu napsat jen jedno jediné slovo, napsal bych – budoucnost. Na rozdíl od mnoha jiných náboženských systémů i od toho, jak nad životem přemýšlí člověk, je Ježíš vším, co dělá a co vyvrcholilo v událostech Kříže, orientovaný do budoucnosti.

Dnešním večerem společně vstupujeme do nejnebezpečnějších dnů celého roku. My jsme totiž křesťané a dny, které nám právě začínají, jsou dny, kdy budeme muset chtíc nechtíc přijmout, že jsme tady kvůli kenosis, tedy kvůli sebe-vyprazdňujícímu vydávání se v lásce druhým.

V několika svých promluvách a textech se papež František věnoval palčivé problematice kněžských kázání, resp. homilií. Situace je i navzdory církevnímu učení o smyslu a hodnotě liturgické homilie natolik vážná, že si papež mnohokrát nebral servítky a důrazně žádal, ať dojde v univerzální církvi k renesanci homilie, určené pro člověka 21. století.