Ve dnech 9. až 11. července 2009 se v Káthmándú, hlavním městě Nepálu, shromáždili mladí náboženští představitelé z 25 (především asijských) zemí. Důvodem pro toto setkání organizované mládežnickou sekcí Religions for Peace byl znepokojivý nárůst výdajů na zbrojení, a to navzdory světové hospodářské krizi a škrtání v rozpočtech rozvojových, zdravotnických a vzdělávacích.
Nepál byl zvolen jako místo konference vzhledem k nedávno prodělanému konfliktu, jež po sobě zanechal velké množství malých zbraní a „zvyk“ lidí je používat. Důležitost adresovat tento problém post-konfliktních oblastí skrze náboženské komunity dosvědčili svou účastí a projevy prezident Nepálu Ram Baran Yadav, bývalý zástupce generálního tajemníka OSN a bývalý ředitel UNICEF Kul Gautam a zástupce generálního tajemníka
Religions for Peace Kyoichi Sugino.
Druhým důvodem pro volbu Nepálu jako příhodného místa pro dialog o odzbrojení je „obklíčení“ této nevelké země vládami, jež jadernými zbraněmi buď disponují, nebo se je snaží získat. V otázce jaderného odzbrojení se účastníci konference spojili telemostem se zástupcem Tadatoši Akiby, který je starostou Hirošimy a předsedou organizace
Mayors for Peace (Starostové za mír); toto hnutí se snaží dát dohromady starosty celého světa, kteří se chtějí zasazovat o planetu bez jaderných zbraní. Pro naplnění tohoto ideálu navrhují dodatkový protokol ke Smlouvě o nešíření jaderných zbraní, který by zajišťoval likvidaci všech jaderných zbraní do roku 2020 (výročí 75 let od shození bomb na Hirošimu a Nagasaki). Jejich argumentem je, že pokud se na rozdíl od přezkumné konference roku 2005 nepodaří konferenci roku 2010 zakázat nukleární zbraně i „jadernému klubu“, během několika let dojde k jeho neregulovanému rozšíření a jaderné zbraně se ocitnou v rukou vůdců, kteří se je nebudou bát použít (jako je tomu u původních jaderných velmocí).
Mladí lidé se shodli na nutnosti zahájení globální kampaně vzdělávající a mobilizující náboženské komunity v otázkách odzbrojení. Hlavním cílem kampaně má být snižování jednotlivých výdajů na zbrojení a užití těchto peněz ke společensky prospěšnějším účelům v dané zemi či regionu. Podle statistik bylo spočítáno, že roční světové výdaje na zbrojení by zvládly naplnit tzv. Millennium Development Goals, jež státy kvůli nedostatku peněz odkládají, alespoň desetkrát.
Náboženské komunity mají mimořádnou možnost „odzbrojovat“ státní představitele argumentující pro zbrojení. Zdůvodnění mocných většinou spočívá ve vyvolávání pocitu nebezpečí a nedůvěry mezi občany; paradoxně pak tvrdí, že eliminace tohoto nebezpečí je možná jen skrze zvýšené výdaje na „obranu“. Náboženští lidé, kteří budují mezilidské vztahy na vzájemné důvěře jsou nicméně schopni a povinni tuto falešnou argumentaci rozbíjet a zasazovat se o bezpečnost, která není budována na úkor druhých.

Foto: Kyoichi Sugino (vlevo), Allison Pytlak a Taijiro Kimura v průběhu konference; autor: Daniel Bartoň