Čím Vás osobně zaujal Urbanův "Santiniho jazyk", že jste se rozhodl pro jeho filmovou realizaci?
Miloše Urbana mám moc rád. Nejen jako spisovatele, ale i lidsky jsme myslím velmi blízko. Už několik let mám filmová práva k jiné jeho knize, dnes už takřka kultovnímu románu Sedmikostelí. Dosud bylo ale obtížné sehnat silného finančního partnera či koproducenta, který by mi s tím chtěl pomoci. Santiniho jazyk je příležitostí, jak ukázat, že Urbanova literatura může úžasně působit i ve filmovém tvaru. Santini snad otevírá dveře k Sedmikostelí.

 
Ne všichni kritici považují Urbanův román za zdařilý. Jak se Vám daří dát filmové tvorbě potřebnou "šťávu"?
Já myslím, že zdařilý je, jinak bych ho netočil. Samozřejmě se do filmu nevejde všechno, při adaptaci do scénáře logicky musely některé scény předlohy vypadnout, jiné zase byly z realizačních důvodů ujednodušeny. Ale že by právě Urbanově literatuře bylo třeba dodávat šťávu? Naopak je potřeba ji někde zředit, abychom film vůbec mohli zahrát v osm večer na jedničce. A kdo někdy viděl kladrubský či křtinský chrám plný dýmu kadidla, který skrze okna prořezávají paprsky slunce, Santiniho světla, zůstává nad tím obrazem v němém úžasu. Film je obraz - a Urban předepisuje v knihách fantastické obrazy. František Vláčil nás zase učil, že film má dva pilíře: architekturu a hudbu. Potká-li se tedy Santini s kompozicí mého skladatele Miloše Boka, není už snad třeba žádného režiséra, který by dodával šťávu. Ono ji to má už jen v součtu všech těch talentovaných jmen, která jsem zde vyjmenoval.
 
Barokní stavitel Jan Blažej Santini Eichel se zajímal kromě jiného i o numerologii a křesťanskou a židovskou Kabalu, jež se odrážela i v jeho díle. Domníváte se, že český divák  začíná toužit po tajemném duchovním trascendentnu?
Ne že začíná, vždycky toužil. A nejen ve filmu. Myslím, že česká duše, které v genech koluje tradice cyrilometodějská, svatovojtěšská a svatováclavská, není ve svém principu bezbožná. Je hledající, je toužící nalézt. Česká povaha má ale tendenci tropit si žerty ze všeho, co zavání přílišnou autoritou. Už Švejk "bojoval za císaře pána a jeho rodinu", Heydrich o Češích řekl, že to jsou smějící se bestie a vtipů na politiky je tolik, že bychom jimi vydláždili zeměkouli. Čím víc českou duši peskujete, čím víc ji moralizujete a poučujete, tím více anekdot na vás boudou vymýšlet. To je prostě národní povahový rys. Když budete mávat bičem, vysmějou se. Když ale přijmete jejich styl, humor a vtip, vezmou vás mezi sebe a začnou vás vnímat jako parťáka. Cesta k českým duším vede skrze kázání Jiřího Reinsberga, skrze žerty pana kardinála Špidlíka...
 
Vaše filmy dokáží nesporně zvednout hladinu adrenalinu a dokonale diváky pobavit. Najdeme ve Vašem novém filmu i určité morální hodnotové poselství?
Santiniho jazyk je pro mě o srovnání dvou světů. Jeden je ten, který prezentuje ta současná užvaněnost. Tuny zbytečných slov na nás co vteřinu tečou z televizí, parlamentů, billboardů, reklamních bloků... A proti tomu stojí Santini, který stavěl nejvíc k úctě Jana Nepomuckého. Tacui - mlčel jsem. Ten svatý, který mlčel, nevyzradil zpovědní tajemství. Tomuto druhému světu říkám spiritualita ticha, v naší kontemplativní tradici tolik rozvíjená v klášterech kartuziánských, trapistických... Ticho, které nepotřebuje žádná slova k tomu, abychom v něm dokázali objevit něco vyššího, duchovnějšího, něco, co nás přesahuje. Myslím, že dnešnímu postmodernímu světu by velmi prospělo, kdyby chvíli mlčel. Kdyby sám sobě uměl naordinovat volume down. Zjednodušeně řečeno, i české přísloví praví: mlčeti zlato. A vzpomeneme-li si na teologii, která učí, že "Syn je Slovo Otcovo vzešlé z mlčení", pak se v tom tichu můžeme dotknout samého Krista a jeho spasitelského zázraku... Myslíte, že to je dostatečně hodnotné poselství, které se režisér snaží filmem vyprávět?
 
Při natáčení  v pražské katedrále sv. Víta, kde byl Jan Blažej Santini Eichel pokřtěn a ve které se nacházejí ostatky sv. Jana Nepomuckého, došlo k nečekanému osobnímu setkání s novým primasem českým Mons. Dominikem Dukou, O.P. Co Vám při této příležitosti pan arcibiskup řekl?
Otec arcibiskup se zajímal, o jakém tématu vlastně Santiniho jazyk vypráví. Ale nemluvili jsme jen o filmu. Během krátké návštěvy stihl ještě prokázat obdivuhodné znalosti o historii katedrály, především o její architektuře. Musím se přiznat, že nás návštěva otce Dominika velmi potěšila, že jsme jí byli poctěni. Předchází ho pověst, že dokáže být velmi blízko člověku. A pár dní po nástupu do úřadu mně a celému štábu dokázal, že pověst nelže. Našel si při veškerém svém nabitém programu čas sejít z výšin barokního arcibiskupského paláce mezi obyčejné filmaře a přivítat je ve "své" katedrále s vřelostí, která nebývá u církevních celebrit častá. No, nezbývá nám v pražské arcidiecézi než Bohu a Římu poděkovat za skvělého pastýře, a jedním dechem se omluvit diecézi hradecké, že jsme jim ho "vykousli". :-)
 
Domníváte se, že křesťanské církve u nás by měly více podporovat rozvoj kinematografiky s duchovním obsahem?
Myslím, že kinematografie už není tím hlavním a významným médiem, jakým byla třeba v šedesátých letech. Chtějí-li dnešní církve naplnit slova evangelia a jít jej do celého světa hlásat, najdou flexibilnější kazatelny. Samozřejmě televize, ale v dnešní době mnohem víc internet. Je až neuvěřitelné a zarážející, jak špatně a s ostychem k médiím přistupujeme. S nadsázkou lze říci, že kdyby svatý Pavel kázal Kristovu zvěst tak laxně a stydlivě jako my, nedošel by ani do Damašku, natožpak do Říma. A nás musí kopat osmdesátiletý papež BXVI a říkat: "Děti, používejte internet!", abychom se vůbec probrali k nějakému výkonu. Podívejte se třeba na naše webové stránky. Jakou příšernou grafiku má tiskové středisko ČBK? ChristNet také zůstal zapomenut kdesi v devadesátých letech... (na nové grafice se pracuje -pozn. red. :-) )
Tohleto má někoho nalákat? Bavit? Podívejte, jakou grafiku (rozuměj architekturu) připravil Santini k oslavě Boží! Široko daleko v Čechách mají nejhezčí stránky trapisté v Novém Dvoře... No, nechci být zlým prorokem, ale jednou nám za tohle Pán Bůh nakope zadek a řekne: "Co jste pro mě dělali?! Vždyť jsem vám dal do rukou tolik prostředků, jak mě prodat světu! Pavel musel chodit pěšky po celém Středozemí, aby rozhlásil mé jméno. A vám stačilo jen zmáčknout "enter" na PC v teple svýho obýváku - a vyprdli jste se na to!"
 
Co připravujete pro nadcházející Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech?
Napřed musím natočit nějaký film pro kina, teprve pak se můžu ucházet o to, aby ho na festivalu ve Varech zahráli. Od Anděla Páně, který se ve Varech promítal mimo soutěž, jezdím jen jako divák a filmový fanda. Držte palce, ať příští film je Sedmikostelí. :-)

Foto: archív Jiřího Stracha a Wikipedia Commons