Jako křesťané různých církví, katolíci i protestanti, kterým leží na srdci osud našich církví a jejich dobré jméno, vyslovujeme na rozdíl od stanoviska České biskupské konference a Ekumenické rady církví zásadní nesouhlas s navrhovanou podobou zákona o nápravě některých majetkových křivd způsobených církvím a náboženským společnostem v době nesvobody a o narovnání vztahu mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi, tzv. církevních restitucích. Domníváme se, že k této závažné záležitosti, zásadní pro dobré jméno církví a Kristova učení, nemají mluvit jen nejvyšší představitelé církví, ale všichni ti, kdo se k církvím a ke křesťanství hlásí. K našemu postoji nás vedou tyto důvody:

Spojení tzv. restitucí s otázkou financování církví a tlak na navracení majetku zatemňuje pravou podstatu evangelia a je v rozporu s posláním církve. Církve, namísto aby hledaly nejprve Boží království s nadějí, že vše ostatní jim bude přidáno, začínají od majetku, od snahy zajistit se v tomto světě. Jsme přesvědčeni, že budoucnost církví nelze stavět na majetcích z minulosti, ale na současné živé víře a ochotě k oběti, bez které je tato snaha marná a nepovede dlouhodobě ani k finančnímu zabezpečení církví, ani k jejich plnohodnotné a pro všechny ostatní prospěšné existenci. Nelze přece sloužit dvěma pánům, Bohu i majetku.

Nijak nechceme obhajovat způsob, jakým vláda KSČ po únoru 1948 s církvemi jednala. Plně respektujeme právo církví vlastnit majetek a uvědomujeme si nezbytnou ekonomickou stránku jejich činnosti. Ale zároveň jako občané České republiky ctíme její nábožensky neutrální charakter. Nesouhlasíme s tím, že církve by se provedením navrácení majetku ve spojení s odškodněním podle vládního návrhu dostaly do privilegovaného postavení oproti jiným právnickým osobám. To podle nás odporuje samotnému smyslu církví a staví na hlavu Kristovo učení. Jako následovníci Ježíše Krista máme nést kříž, třeba snášet i křivdu, a ne se domáhat starých privilegií.

Naprostá většina majetku, o který se jedná, patřila římskokatolické církvi a byla získána za zcela jiné historické situace, kdy církev takříkajíc splývala s celkem společnosti a plnila zcela jiné úlohy, úlohy, které dnes z velké části zastává stát nebo neziskové organizace. Provedením majetkového vyrovnání podle současného návrhu by se přitom římskokatolická církev dostala do pozice nejsilnějšího ekonomického subjektu v České republice, protože její majetek by, po více než dvou stech letech, nepodléhal žádným omezením veřejnoprávního charakteru. Všechny církve by se staly korporacemi, soukromými společnostmi, pohybujícími se v tržním prostředí a vedenými logikou zisku, a vystavily by tak své vlastní poslání neúměrnému riziku, což odporuje jejich vlastnímu a nezaměnitelnému poslání.

Současný návrh zákona počítá s tím, že se římskokatolická církev vzdává přibližně dvaceti procent finančního odškodnění ve prospěch protestantských církví. To podle nás nestačí. Je potřeba mít rovněž respekt a úctu ke stále rozhodnější většině našich spoluobčanů, kteří se k žádnému křesťanskému vyznání nehlásí. Schválení navrhovaného zákona bez širšího konsenzu výrazně prohloubí příkop křesťanskými občany a ostatní veřejností, pro nás křesťany a občany této země to bude zahanbením. Církve sice budou mít majetky, ale lidé k církvím nenáležející se k nim otočí zády.

Chystaná úplná odluka státu a církví je navíc ze strany politických reprezentací součástí již probíhajícího postupného zbavování se odpovědnosti za sociální služby a za péči o kulturní památky a přenesení této odpovědnosti na bedra církví. Bude státu sloužit jako alibi, aby již na tyto činnosti nemusel přispívat. Zatímco v oblasti praktikování víry a platů duchovních jsme přesvědčeni, že mají být postupně financovány z peněz věřících a sympatizantů, ať už přímo nebo formou daňových asignací, naopak v péči o sociální sféru a kulturní památky by měla být finanční účast státu posilována, neboť se jedná o obecné statky, obecné kulturní a duchovní dědictví.

Navrhujeme, aby blokované nemovitosti byly dány k dispozici obcím a aby se pro financování církví hledaly modality, které se praktikují v jiných evropských zemích.

Proto vyzýváme poslance a senátory, aby navrhovanou podobu zákona zamítli, a církve, aby se nárokovaného majetku a odškodnění vzdaly a hledaly jinou cestu k zajištění své další činnosti.

O prohlášení již byla vydaná zpráva ČTK.

Spoluautor tohoto prohlášení vystudoval historii, bohemistiku a ekumenickou teologii. Pracuje jako redaktor nakladatelství Vyšehrad a externě vyučuje na ETF UK v Praze. Je členem ČSSD a podílí se na fungování Křesťansko-sociální platformy této strany. Prohlášení podepsali desítky dalších signatářů.

Další občanská a církevní prohlášení k tématu restitucí církevního majetku:

Provolání osobností k majetkovému vyrovnání státu a církví

Církve a náboženské společnosti odmítájí převolební kampaň ČSSD proti navrácení majetku

Mladí křesťané píšou Sobotkovi, že podporují majetkové narovnání