Biskup Baxant sloužil v Počáplech u Terezína tradiční mši ke cti sv. Vojtěcha

25.4. proběhla v Počáplech u Terezína poutní slavnost ke cti svatého Vojtěcha, která začala dopoledne otevřením nově zbudovaného dětského hřiště a pokračovala bohatým programem pro děti a dospělé (hudba, hry, soutěže). V 15 hodin celebroval v kostele sv. Vojtěcha pontifikální mši litoměřický biskup Mons. Jan Baxant. Na přání místního duchovního správce Jana Radima Valíka, řádového kněze benediktina, byla sloužena tradiční mše podle misálu z roku 1962. Během ní vystoupil chrámový sbor.

Kostel sv. Vojtěcha leží severně od obce na břehu řeky Labe mezi poli a loukami, je viditelný už ze sousední vesnice České Kopisty vzdálené 3-4 km a působí dojmem snadné dosažitelnosti. Při putování k němu se sice opticky zvětšuje, ale zároveň jakoby ustupuje dozadu a vzdaluje se. Směrem na jih lze vidět věž terezínského kostela a západně podél Labe věž litoměřické katedrály, přestože se oba objekty nachází od Počápel několik kilometrů. Vzhledem k ploché krajině býval kostel sv. Vojtěcha v době povodní často obklopen vodou, naposledy roku 2002 a 2006.

Sv. Vojtěch, biskup a mučedník, se narodil kolem 956 na hradě Libici, pocházel z českého knížecího rodu Slavníkovců. Usiloval o odstranění dobových zlořádů (pohanství, obchod s otroky, manželství kněží, alkoholismus). Tím proti sobě poštval část kléru a některé mocné šlechtice. Požádal o zproštění úřadu a roku 990 vstoupil v Římě do benediktinského kláštera. Roku 992 se na přání papeže vrátil do Prahy a v Břevnově založil benediktinský klášter. Poměry v českém knížectví se nezlepšily, proto odešel roku 994 podruhé. O rok později došlo k vyvraždění Slavníkovců, což ho přivedlo k definitivnímu rozhodnutí do Čech se už nevrátit. Odešel hlásat evangelium pohanským Prusům, ale jeho misionářská činnost byla brzy ukončena. 23.4.997 ho probodlo sedm Prusů oštěpy.

Mons. Baxant upozornil, že svatý Vojtěch byl jistě přítomen umírání prvního pražského biskupa Dětmara, který naříkal, že byl špatným biskupem, protože propásl mnoho příležitostí ke konání dobra. Existuje smrt mariánská, kdy člověk jen usne a už se neprobudí, a smrt kristovská, která je dramatická, plná zápasů, bolestí, pochybností a otázek. Takto umíral biskup Dětmar a na svatého Vojtěcha, který se pak stal druhým pražským biskupem, to jistě hluboce zapůsobilo. Biskup Baxant zdůraznil, že sv. Vojtěch trpěl hlavně od spoluvěřících, podobně jako Krista hnali na kříž jeho lidé. Dále uvedl, že po mučednictví nelze toužit nebo si je přát, musí to být Boží vůle a spolupráce s Boží milostí, jinak to člověk nevydrží nebo to je jen předstírání a divadlo.

Následovalo vysvěcení kaple, večerní chvály a svátostné požehnání.