Vůdce válečného Slovenského státu a katolický kněz Tiso byl před 70 lety popraven

Ze světa / kir / ČTK / 18. dubna 2017 10:30

Bratislava/Praha -  Katolický farář a vrcholný představitel válečné Slovenské republiky Jozef Tiso patří k nejkontroverznějším osobnostem moderních slovenských dějin. Zatímco pro část Slováků je mučedníkem, jenž dokázal svému národu zajistit samostatný stát, pro jiné zůstává představitelem autoritářského režimu, který poslal na smrt desetitisíce židovských občanů. Od smrti Jozefa Tisa, který za své politické skutky skočil na popravišti, uplynulo dnes 18. dubna 70 let.

Tiso byl nacionalista, který dokázal svému lidu dát samostatný, na svou dobu relativně stabilní režim - ovšem za vysokou cenu rozbití Československa, odstranění demokracie, vazalství vůči nacistickému Německu, odstranění opozice a likvidace židovského obyvatelstva. Většina současných slovenských politiků se k režimu válečného slovenského státu staví kriticky. Naopak tehdejší republiku a Tisa obhajuje krajně pravicová strana LSNS předsedy banskobystrického kraje Mariana Kotleby.

Seriózní historiografie tvrdí, že protižidovská legislativa, zavedená na Slovensku po německém vzoru a podporovaná církví v čele s Tisem, patřila mezi nejpřísnější v Evropě. Slovensko navíc jako jediný přímo Německem neokupovaný stát uskutečnilo deportace Židů iniciativně a vlastními mocenskými prostředky: Tisova administrativa se tedy dobrovolně účastnila na genocidě. Jako německý spojenec měla navíc podíl na násilných změnách hranic a přípravě a vedení vyhlazovací války.

Jozef Tiso se narodil 13. října 1887 v Bytči v rodině živnostníka. Po absolvování gymnázia v Žilině vystudoval ve Vídni teologii a byl vysvěcen na kněze. Následně působil jako kaplan na různých místech, například v Rajci a v Bánovcích nad Bebravou. Do první světové války, ve které zpočátku působil jako polní kurát, vystupoval spíše jako Maďar. Od roku 1915 vyučoval teologii v nitranském bohosloveckém semináři a na místním gymnáziu. V roce 1924 se stal farářem a děkanem v Bánovcích nad Bebravou.

V politice se začal angažovat bezprostředně po vzniku samostatného Československa - v roce 1918 vstoupil do Slovenské lidové strany (od roku 1925 vystupovala pod názvem Hlinkova slovenská lidová strana, HSLS) a záhy se vypracoval na jednu z jejích vůdčích osobností. V polovině 20. let byl za HSLS zvolen do Poslanecké sněmovny Národního shromáždění a po vstupu své strany do Švehlovy vlády zastával v letech 1927 až 1929 post ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy. V zákonodárném sboru zasedal až do roku 1939.

Tiso byl vnímán jako ideolog slovenské nezávislosti a protičeského směru. Po mnichovské dohodě, jež koncem září 1938 zlikvidovala první československou republiku, se stal předsedou vlády autonomního Slovenska a po brzké Hlinkově smrti i vůdcem HSLS. V listopadu téhož roku HSLS pohltila své konkurenty a ustavila se vůdčí politickou silou v zemi.

Situace se vyhrotila 9. března 1939, kdy byl Tiso na popud Prahy odvolán. Již o pět dní později však Slovensko po jeho osobním jednání s Hitlerem vyhlásilo samostatnost a Tiso se postavil do čela samostatného státu - nejprve jako předseda vlády, od října 1939 jako prezident. Do správy země promítl své konzervativní a antisemitské postoje.

Katolicko-stavovský slovenský stát uzavřel roku 1939 spojeneckou smlouvu s Berlínem a stál po jeho boku až do své okupace německými vojsky v roce 1944. V roce 1939 vyhlásil válku Polsku a západním mocnostem, později i jejich dalším spojencům a slovenští vojáci se zapojili do bojů na straně "Osy".

Tiso opustil Slovensko v dubnu 1945 a skrýval se v Německu. Tam jej zatkla americká armáda, která jej předala československé justici. Při následném procesu v Bratislavě byl za vlastizradu odsouzen k trestu smrti. Jeho žádost o milost byla zamítnuta.

Zaujal Vás tento článek? Sdílejte ho a šiřte dál:

Diskuze k zprávě

Zobrazit komentáře