Druhý vatikánský koncil, aggiornamento církve, byl zahájen před více jak půlstoletím

Ze světa / kir / ČTK, cirkev.cz, red. / 11. října 2017 14:57

Vatikán - 11. říjen roku 1962 byl dnem zahájení Druhého vatikánského koncilu, dnem, kdy se započalo podle odborníků největší úsilí o vnitřní reformu Římskokatolické církve i její otevřenost vnějšímu světu, pomineme-li konstantinopolský sněm, reformaci nebo reakci Tridentského koncilu.

Závěry, které tento koncil přinesl, nejsou ani po více než půl století plně uvedeny v praxi, stále existují odpůrci, kteří s průběhem a závěry koncilu nesouzní a mají za to, že tento sněm uvedl církev na scestí. Úsilí o realizaci učení Druhého vatikánského koncilu dnes podle ČTK představuje zejména současný papež, římský biskup František a nedávno i britský teologický časopis Tablet publikoval článek (aktuálně probíhá časově omezená registrace bezplatného přístupu ke článkům portálu - pozn.red.) o snahách papeže Františka dotáhnout koncilní reformu církve. Tyto snahy mu bývají – nejen vlastními konzervativními členy církve – někdy vyčítány. Aplikovat výsledky koncilu do života církve se snažila ale i řada předchůdců současného papeže, a i ti měli své odpůrce, počínaje schismatickým arcibiskupem Lefebvrem.

Slavný zahajovací projev při svitu měsíce

Jak připomíná server České biskupské konference cirkev.cz koncil byl zahájen jedním z nejslavnějších projevů papežů nazvaný „při svitu měsíce“, kdy večer po zahájení koncilu se papež Jan XIII. neplánovaně obrátil k věřícím shromážděným na Svatopetrském náměstí.

K nejvýraznějším změnám, které s sebou koncil přinesl, patří ekumenická otevřenost k ostatním křesťanským církvím i mezináboženskému dialogu, zejména pak s muslimy a Židy. V deklaraci Nostra aetate o poměru církve k nekřesťanským náboženstvím se píše, že katolická církev se dívá s úctou na muslimy a popisuje některé věci společné islámu a křesťanství: uctívání jednoho Boha, úctu k Abrahámovi, Marii i Ježíši, kterého islám nepovažuje za Boha, ale za jednoho z proroků. Koncil vyzývá všechny katolíky a muslimy, aby zapomněli na nenávist a rozdíly v minulosti a společně se snažili o vzájemné porozumění a prospěch. Deklarace také ostře odsuzuje všechny projevy antisemitismu.

Reformu liturgie, zejména ve smyslu větší účasti lidu na jejím slavení, nastavila Konstituce o posvátné liturgii (Sacrosanctum Concilium).  Například postupně došlo k nahrazení latiny národními jazyky při bohoslužbě a zavedení oltáře, u kterého stojí kněz čelem k lidem. K dalším výrazným změnám patřilo uznání biskupského svěcení jako svátosti i možnost získat jáhenské svěcení pro ženaté muže. Celkově se pohled církve zaměřil od hierarchického chápání směrem k laikům a také lidem vně církve a nevěřícím.

Duch koncilu byl nazván aggiornamentem (italsky vlastně aktualizace, zesoučasnění), přibližováním církve současnému životu. Ústředním dokumentem „aggiornamenta“ je koncilní konstituce Gaudium et Spes (latinsky Radost a naděje),  Pastorální konstituce o církvi v dnešním světě.

 

Magazín Christnet.eu publikoval řadu článků k 50. výročí zahájení koncilu od historika Tomáše Petráčka nebo o stavu církve v předkoncilní době.

Zaujal Vás tento článek? Sdílejte ho a šiřte dál:

Diskuze k zprávě

Zobrazit komentáře