Týnský páter Reinsberg oslavil v nebi sté narozeniny. Christnet s ním natočil velikonoční rozhovor

Rovné stovky se v nebi 30. března dožil populární katolický kněz Jiří Reinsberg, který více než půlstoletí působil jako farář v kostele Matky Boží před Týnem na pražském Staroměstském náměstí. Dnes na den vzkříšení Páně spolu s redaktorem magazínu Christnet natočil rozhovor, který bude publikován velmi brzy.  Jiři Reinsberg se narodil  v Brně v národnostně smíšené intelektuální rodině (jeho matka byla Němka, otec Čech), od roku 1937 studoval v Římě teologii a filosofii a v prosinci 1942 byl v Lateránské bazilice vysvěcen na kněze. Poté odjel na jižní frontu postupujících spojeneckých vojsk, kde se přidal k britské dělostřelecké jednotce, s níž odjel do Anglie. Tam absolvoval vojenský výcvik a do Čech se vrátil se západní armádou, cituje z životopisu slavného jubilanta ČTK.

Válečný hrdina feldkurát vojín Reinsberg

Své hrdinné válečné nasazení dnes u nebeské brány popsal takto: Itálii osvobodili v roce 1944 a hned nás odvedli. Při nástupu se nás ptali: "Kdo je tady truhlář?" "Zde"; "Klempíř?" "Zde"; "A co ty vousatej vzadu?" "Já sem farář." "A já taky." "Já potřebuji čtyřicet řidičů a oni mi pošlou dvanáct farářů!" Teprve v březnu 1945 jsme opustili Itálii a dlouhou jízdou po moři, při níž jsme statečně blinkali, jsme se dostali do Velké Britanie. Jak jsme byli v Anglii, putovali jsme mezi Londýnem, Southendem a Cambridge semo tamo. V doplňovacím táboře československý armády v Southendu nás šoupli do jedné vilky s krbem. Tam jsme mohli krbit a čumět do ohně.

Byli jsme vojíni, čili ucha obecná. Prodělali jsem zde zdravotní výcvik a probrali zdravovědu. Často jsme se plížili po břiše, maje na zádech raněného vojína. Ale teda těžkej byl dost! 

Pak jsme jeli do Great Shelfordu a najednou to bouchalo dole v přístavu a byl konec války. Nás tam zdržovali ještě dlouhou dobu, pár pitomejch farářů přece hned nebudou posílat domů", popsal svůj hrdinný boj za vlast pater Reinsberg a ještě stihl sfouknout všech sto svíček na svém narozeninovém dortu. Christnet byl jediné přítomné medium, ani slavná Česká tisková kancelář či televize Barrandov nedostala pozvánku.

Četka tak může citovat jen z běžného životopisu. Dozvíme se, že po návratu začal působit v Týnském chrámu a to již od srpna 1946 až do roku 2003, takže byl takový živý inventář.  Proslul jako vzdělaný, inteligentní, lidsky zralý a vtipný kazatel, zpovědník i společník a na jeho kázání chodili i ti, kteří jinak do kostela nezavítali. Byl také skautem (měl skautskou přezdívku Amundsen) a až do pozdního věku se skautství věnoval i literárně.

Brežněv v prášku

Za komunistického režimu ho sledovali estébaci, ale jak řekl dnes našemu redaktorovi, bral život zvesela: "V životě musí být veselo i když třeba za komunistů bylo často ouzko, člověk nesmí ztratit humor. Jednou za mnou přišel nějakej pán s celou skupinou a říká: „Tady Vám představuji ředitelku leningradský televize. Jí se moc líbí vaše písničky. Mohla by si jednu vzít s sebou?“ A já povídám: „Klidně ať si ji vezme, ať si klidně vybere i další texty.“ A ona říká: „Ale no jo, jak se vám budu revanšovat?“ Tak jsem trochu zavtipkoval: „Víte co, přivezte mi Brežněva v prášku.“ No ona se nakonec začala chechtat. 

Za rok přišel zase tenhle chlápek, co jako s nima chodil, a říká: „Pozdravuje Vás ředitelka z Leningradu a vzkazuje, že ten instant ještě není hotovej.“ Kdyby to prasklo, tak jsem seděl, jak blbej ..."

Jiří Reinsberg zemřel 6. ledna 2004 v Praze a po posledním rozloučení v Týnském chrámu bylo jeho tělo uloženo do rodinné hrobky na Vinohradském hřbitově odkud ještě ten rok o velikonoční noci odcestoval do nebeské říše. Čtenáři magazínu Christnet se brzy mohou těšit na další jubilejní vzpomínky.