Zelený čtvrtek připomíná Kristovu poslední večeři s učedníky

Dříve bývalo tradicí na Zelený čtvrtek jíst především zelené pokrmy jako zelí, špenát a hrách. Lidé věřili, že jídla z těchto surovin jim zaručí pevné zdraví. Nikdo se také na Zelený čtvrtek neměl hádat, ani si nic půjčovat, aby se mu vyhýbaly hádky a neměl nouzi o peníze.

Se Zeleným čtvrtkem je spojena i tradice, podle které zvony odlétají do Říma a jsou nahrazovány řehtačkami. Znovu se zvony rozezní na Bílou sobotu.

Zelený čtvrtek je také dnem odpuštění, kdy kající se hříšníci bývali přijímáni zpět mezi věřící. Tito kajícníci byli připodobňováni k suchým větvím, které se pokáním opět zazelenaly. I to je jeden z možných výkladů názvu Zelený čtvrtek.

Na Zelený čtvrtek se v římské tradici konají dvoje liturgické obřady. Dopoledne se v katedrálách setkávají kněží se svými biskupy a obnovují své kněžské sliby. Zároveň se světí posvátné oleje, které se používají po celý rok při udílení svátostí.

Večerní obřad vyjadřuje dvě hlavní události. Ježíšovu večeři na rozloučenou, při níž myje apoštolům nohy a ustanovuje tajemství eucharistie, také Ježíšovu modlitbu v Getsemanské zahradě a jeho zajetí.

V české evangelické tradici se v posledních letech stále častěji konají v tento den společné pesachové hostiny na přípomínku židovských kořenů křesťanství. Hostiny, kdy se pojídá beránek a čtou texty upomínající vysvobození Izraele z egyptského zajetí.