Církev československá husitská si v sobotu připomene 100 let od svého vzniku

Domácí zpravodajství / / ČTK, red. / 9. ledna 2020 0:16

Praha - Sto let své existence si letos připomíná Církev československá husitská (CČSH). K církvi, která vznikla jako národní církev s názvem Církev československá (CČS), se v posledních letech hlásí asi 41.000 věřících. Současný název nese od roku 1971.

Církev vznikla z reformního křídla katolických kněží, kteří požadovali samostatnost národní církve a reformy. Usilovali o nezávislost na Vatikánu, který byl podle jejich názoru kompromitován svým úzkým spojením s habsburskou monarchií. Vyhlášení církve se konalo 11. ledna 1920 v chrámu sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze. Hlavním představitelem nové církve a později prvním patriarchou byl kněz a vůdčí ideová osobnost reformních duchovních Karel Farský (1880–1927).

V sobotu 11. ledna od 14.00 hod. se uskuteční slavnostní bohoslužba znovu v chrámu sv. Mikuláše v Praze, kterou bude přenášet v přímém přenosu Česká televize. Sloužit bude celý biskupský sbor Církve československé husitské pod vedením patriarchy ThDr. Tomáše Butty.

Po skončení bohoslužby položí její účastníci květiny k soše M. J. Husa na Staroměstském náměstí. Bohoslužby se zúčastní významní zástupci ekumenického, společenského, akademického a politického života z České republiky i ze zahraničí.

Vzniku nové církve předcházela neúspěšná snaha osvícenských a obrozeneckých kněží o dosažení reformy v náboženské oblasti, která vyvrcholila memorandem předaným jménem části českého duchovenstva v létě roku 1919 papeži Benediktu XV. Vůdčí osobností reformistů se stal Karel Farský, kolem kterého se shromáždilo radikální křídlo kněží z Jednoty katolického duchovenstva, které se následně změnilo v Klub reformních kněží.

Bezprostřední podnětem založení CČSH byl podle stránek církve (www.ccsh.cz) velký ohlas česky sloužené půlnoční mše o Vánocích 1919 konané katolickými reformními kněžími. Klub reformních kněží „cítě se poté povolán inspirovat vytvoření samostatné nové církve, nezávislé na Římskokatolické církvi, se sešel ke svému valnému sjezdu 8. ledna roku 1920 v Praze na Smíchově a učinil tento radikální krok“, píše se na stránkách církve. Státní uznání získala nová církev 15. září 1920.

„Ačkoliv založení CČS se původně setkávalo s chladným až negativním přijetím ve vyšších společenských kruzích (včetně vědeckých a kulturních) a s malou přejícností až pohrdáním mezi již etablovanými církvemi, v širokých kruzích obyvatelstva bylo přijato až nečekaně kladně“, píše Milan Salajka v publikaci Portrét Církve československé husitské (2007). Autor dále uvádí, že již oficiální ́sčítání lidu v únoru 1921 vykázalo 525.333 příslušníků tohoto vyznání. Církev se stala druhou druhou nejpočetnější církví v Československu. Během druhé světové války byla německými okupačními úřady donucena ke změně názvu na Církev českomoravská.

I za komunistického režimu, kdy působila se státním souhlasem, byla druhou nejpočetnější církví. Na počátku 50. let, které po nástupu komunistické totality znamenaly počátek období tvrdé státní persekuce církví a věřících, církev tvořilo 320 náboženských obcí se zhruba 940.000 věřícími. Stát v té době postupoval vůči církvím diferencovaně, zaměřil se především na dominantní Církev římskokatolickou. CČS tak ještě v roce 1950 dosáhla církev zřízení samostatné Husovy československé bohoslovecké fakulty v Praze. Již koncem čtyřicátých let vstoupily do duchovenské služby CČS první ženy – farářky.

Za to, že totalitní stát dosud přímo nepotlačoval její aktivitu, reagovala řada představitelů církve vstřícností k komunistickému režimu. „Zjevná podpora politiky stalinistického vedení státu ze strany některých vedoucích představitelů církve prohloubila rozpor mezi nimi a řadou kněží i ostatních věřících církve, kteří zakoušeli organizované násilí mocenského aparátu totalitního státu,“ uvádí stránky CČSH.

Ještě v roce 1969 se k církvi hlásilo kolem 700.000 věřících. V roce 1970 měla 356 státně schválených náboženských obcí se zhruba 450 sborovými stavbami, farami a trvalými bohoslužebnými místnostmi a asi tisícem příležitostných bohoslužebných středisek. Na VI. sněmu v říjnu 1971 představitelé církve schválili doplnění názvu charakteristikou „husitská“ a také rozhodli o přijetí zásadního věroučného dokumentu „Základy víry“, kterým se církev hlásila k tradici české reformace.

Současná křesťanská nekatolická reformační církev CČSH navazuje především na husitskou a českobratrskou teologickou tradici. Liturgie zakladatele církve Karla Farského však zachovává kromě několika výjimek liturgii katolickou. Zakládá se na bibli a starokřesťanské tradici jak západní, tak východní.

V čele církve stojí patriarcha a ústřední rada. Současným VIII. patriarchou je Tomáš Butta, který byl zvolen v září 2006. Nejvyšším zákonodárným orgánem je Sněm, jeho funkci mezi zasedáními přebírá s omezenou pravomocí Církevní zastupitelstvo.

Nyní je CČSH co do počtu věřících třetí nejpočetnější, a to za dominantní Církví římskokatolickou a Českobratrskou církví evangelickou. Při sčítání obyvatel v roce 2011 se k ní hlásilo v Česku 39.276 věřících a na Slovensku podle údajů z téhož roku 1782 věřících. Ke členům církve patří například bývalý prezident a premiér Václav Klaus a bývalý premiér Jiří Paroubek.

Církev má 290 náboženských obcí v Česku a deset na Slovensku, které jsou rozděleny mezi šest diecézí se sídly v Praze, Hradci Králové, Brně, Olomouci, Plzni a Bratislavě. Na diecézní úrovni je představitelem biskup, který diecézi spravuje spolu s diecézní radou. V čele náboženské obce stojí farář nebo administrátor a rada starších.

Zaujal Vás tento článek? Sdílejte ho a šiřte dál:

Diskuze k zprávě

Zobrazit komentáře