Ústavní soud našel mezeru v zákoně o církevních restitucích

Konkrétně soud vyhověl stížnosti Arcibiskupství olomouckého, které neúspěšně žádalo o vydání pozemku v katastru Rajnochovic na Kroměřížsku. Případem se musí znovu zabývat Nejvyšší soud.

Arcibiskupství se nejprve obrátilo na Krajský pozemkový úřad pro Zlínský kraj, který rozhodl o vydání pozemku. Státní podnik Lesy České republiky však podal žalobu a Krajský soud v Brně určil, že se parcela nevydává, protože nejde o zemědělský pozemek, ale takzvanou ostatní plochu, součást lyžařského areálu.

Proto biskupství požádalo o vydání téhož pozemku jako nezemědělského, tedy v odlišném právním režimu, podle jiného paragrafu zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi. Soudy ale nároku nevyhověly, protože mezitím vypršela tříletá lhůta. Je prý věcí restituenta, aby si včas ujasnil, jaký je charakter požadovaného pozemku.

ÚS dospěl k závěru, že lhůta pro uplatnění restitučního nároku nemůže začít běžet dříve, než jsou restituentovi známy podstatné skutečnosti. Teprve právní mocí rozsudku Krajského soudu v Brně z července 2017 ale bylo postaveno najisto, že nejde o zemědělský pozemek. Lhůta nemohla vypršet ještě před tím, církev ji tedy nepromeškala. Opačný výklad by znamenal porušení práva na soudní ochranu.