Před 80 lety začala nejtragičtější historie varšavského ghetta

Ze světa / kir / ČTK / 14. října 2020 10:46

Varšava/Praha - Před 90 lety nacisté zřídili židovské ghetto ve Varšavě. Rozkaz k vytvoření ghetta, které se nacházelo na severu města v centru bývalé židovské čtvrti, vydal nacistický guvernér Ludwig Fischer 2. října 1940. Do 16. října se museli do ghetta nastěhovat všichni Židé, kteří žili mimo oblast, a naopak se museli vystěhovat všichni Poláci.

Tato akce se dotkla 138.000 Židů a 118.000 Poláků.Ghetto bylo od listopadu uzavřené za třímetrovou zdí, jejíž překročení se trestalo smrtí.

Zatímco před druhou světovou válkou byla Varšava se svými 375.000 židovskými obyvateli druhým největším židovským centrem na světě (po New Yorku) a Židé ve Varšavě tvořili asi 30 procent obyvatel, v ghettu se nakonec tísnilo asi 450.000 Židů na pouhých 2,4 procenta rozlohy města.

Životní podmínky v ghettu byly katastrofální. Jeho obyvatelé žili natěsnáni na malém prostoru, trpěli zimou, hladem i nedostatečnou hygienou a byli nasazováni na nucené práce. Rychle se mezi nimi šířily epidemie, denně na ulicích umíraly stovky lidí. Za nepovolené opuštění ghetta či pašování potravin, léků a dalších nezbytností hrozila smrt. Následkem toho všeho zahynulo ještě před začátkem deportací do táborů smrti asi 80.000 lidí.

Potravinové příděly v ghettu obnášely osm procent přídělů německého a 25 procent polského obyvatelstva. V čele ghetta stála formálně takzvaná "židovská rada" (Judenrat), v jejímž čele stál Adam Czerniakow a která byla vytvořena počátkem října 1939.

V létě 1942 nacisté začali s likvidací ghetta, která byla součástí německé operace Reinhard, která plánovala vyvraždit všechny Židy v polském Generálním gouvernementu. Deportace byly zahájeny 22. července 1942 a následující den Adam Czerniakow spáchal sebevraždu. Za dva měsíce odjelo na 260.000 Židů do plynových komor vyhlazovacího tábora Treblinka.

Již na podzim 1942 se svět dověděl (ale nevěřil) o tom, co se v ghettu dělo, když o tom referoval legendární kurýr mezi polským odbojem a exilovou vládou v Londýně Jan Karski. Židé mu zprostředkovali dvě tajné návštěvy ghetta. "Nemělo to nic společného s lidským bytím a nikdy předtím jsem nic podobného nezažil," vyprávěl Karski v Lanzmannově dokumentu Šoa z roku 1977. Mluvil o ulicích přeplněných odpadky a na nich ležících nahých mrtvolách. K tomu špína, puch a nervózní shon. "Zapamatujte si ten obraz, vyprávějte o tom těm venku. Nezapomeňte!" vyzývali ho průvodci.

V říjnu 1942 mladší a radikálnější Židé v ghettu založili Židovskou bojovou organizaci (ŽOB), do jejíhož čela by zvolen třiadvacetiletý Mordechaj Anielewicz, a začali nakupovat zbraně na tzv. árijské straně města. ŽOB pak začala v polovině ledna 1943 klást okupantům odpor, až nacisté akci přerušili (zabito bylo i několik německých vojáků).

V dubnu 1943, vpředvečer židovského svátku Pesach, nacisté zahájili poslední etapu likvidace ghetta, v němž tehdy žilo na 60.000 zubožených Židů, kteří měli nalézt smrt ve vyhlazovacích táborech. Narazily ale na nečekaně silný ozbrojený odpor několika stovek židovských mladíků a dívek se zbraní v ruce. Povstání, které bylo potlačeno za necelý měsíc 16. května 1943, se stalo symbolem vzdoru i ve zdánlivě marné situaci a největším aktem ozbrojeného odporu Židů během holokaustu.

Během povstání zahynulo 13.000 Židů, po jeho potlačení jich bylo na 50.000 deportováno hlavně do Treblinky. Mrtvých na straně německé bylo asi 100 až 200. Asi čtyřicítce bojovníků ŽOB se podařilo z ghetta uprchnout kanály na árijskou stranu. Část z nich vytvořila partyzánské oddíly, ostatní vstoupili do polských jednotek a někteří později bojovali ve Varšavském povstání v roce 1944. Celkem se konce války dočkalo 11.500 židovských obyvatel Varšavy.

Po válce ruiny ghetta překryl asfalt a na většině jeho území vyrostlo sídliště. Bývalé ghetto však připomíná řada památníků a nové muzeum židovské historie a v některých místech se dochovaly i zdi původního ghetta.

Zaujal Vás tento článek? Sdílejte ho a šiřte dál:

Diskuze k zprávě

Zobrazit komentáře