Katolický kněz modlící se před uzavřeným kostelem v Minsku
Autor: twitter.com/Tsihanouskaya
Minsk – Vláda v Bělorusku přikázala uzavřít ikonický „Červený kostel“ v samém centru hlavního města Minsku na náměstí Nezávislosti, uvádí server La Croix. Důvodem pro uzavření budovy se stal údajně špatný technický stav po nedávném požáru v sakristii. Kostel patří katolické církvi, respektive vlastnictví není z dostupných zdrojů zcela zřejmé. Vlastníkem může být i stát a církev budovu jen užívala. V roce 2020 se chrám stal útočištěm protivládních demonstrantů a církev tehdy protestovala proti zásahu policie v jeho prostorách.
V roce 2020 se v Bělorusku konaly velké protivládní demonstrace, které vypukly po prezidentských volbách. Za vítěze voleb se již po šesté prohlásil prezident Alexandr Lukašenko. Podle opozice i řady pozorovatelů byly volby zfalšované. Lukašenkově protikandidátce Světlaně Tichanovské prvenství přisoudily jak některé lokální volební komise, tak nezávislé průzkumy. Za vítězku voleb se prohlásila i ona sama, když podle údajných důkazních dokumentů a kopií protokolů měla obdržet mezi 60 až 70 % hlasů. Tichonovská dnes aktivně vystupuje proti válce na Ukrajině a zapojení Běloruska do konfliktu. "Mohou nám vzít kostely, pasy i naše domy. Mohou nás zavřít do vězení a vyhnat ze země, ale nemohou nás zbavit vlastní víry, důstojnosti a domova," uvedla k uzavření kostela Tichanovská, která sama žije v exilu.
Kostel Šimona a Heleny (nejednalo se o svaté ale o zesnulé děti mecenáše stavby) je novorenesanční stavbou z počátku dvacátého století a je spíše známý právě jako Červený kostel. Stavba podle návrhu polských architektů Tomasze Pajzderski and Władysława Marconiho byla dokončena v roce 1910. Stavěli ho pět let, a i materiál byl dovezen z Polska, cihly například z Częstochowe. Chrám byl určen pro potřeby zhruba dvoutisícové katolické menšiny ve městě v převážně pravoslavné zemi. Minská gubernie byla součástí ruské carské říše. V dobách Sovětského svazu byl kostel státem zabaven a využíván pro různé účely. Jako kostel fungoval jen krátce za nacistické okupace a opět až po roce 1990, kdy byl znovu vrácen římskokatolické církvi. Slouží i jako centrum pro Běloruskou řecko-katolickou církev unionovanou s Římem.
