Zpívající farář Karásek by se dožil osmdesáti let

Po ukončení bohoslovecké fakulty (studium přerušil kvůli vojenské službě, z které byl nakonec propuštěn po pobytu na psychiatrii jako neschopný přizpůsobit se vojenskému prostředí) začal působit v roce 1968 jako farář, mimo jiné ve Hvozdnici u Prahy. Když mu v roce 1971, po třech letech farářování, vzali státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti, skončil na hradě Houska jako správce depozitáře. V těch letech se sblížil s prostředím undergroundu kolem kapely The Plastic People of the Universe.

Undergound a pobyt ve vězení

Na kazatelnu nesměl, a tak začal dělat zpívaná kázání. Mezi kamarády, v hospodě, ve vlaku, kdekoliv. Od roku 1975 byl veden v evidenci StB v kategorii "nepřátelská osoba". V roce 1976 byl souzen v procesu s Plastic People of the Universe. Dostal osm měsíců za údajné výtržnosti a nemravné písně. Soudní proces s Plastic People se stal důležitým impulsem ke zrodu Charty 77, kterou podepsal. Pak pracoval jako myč oken. Párkrát si ještě poseděl ve vyšetřovací vazbě a ačkoli úvahám o emigraci dlouho odolával, nakonec - pod policejním nátlakem - v osmdesátém roce i s manželkou Stáňou a třemi dětmi odcestoval z republiky.

Emigrace do Švýcarska

Ve Švýcarsku  mohl po letech opět dělat faráře. Působil v malé vesnici u Curychu, pak ve velkém curyšském sboru. Díky své vstřícnosti, originálním kázáním a smyslu pro humor si i přes jazykovou bariéru a svůj nekonformní vzhled získal přízeň Švýcarů. "Chyběl mi tam samozřejmě underground, chyběla mi ta velká, perzekucemi daná propojenost mezi faráři a kamarády, ale další rozdíly jsem necítil," hodnotil později svůj život v exilu.

Zpívající pražský farář a politik

Krátce po listopadu 1989 vyrazil do Čech. Pak přijížděl pravidelně, kázal, zpíval... V roce 1997 do Prahy přešel natrvalo. Stal se farářem největšího pražského evangelického sboru U Salvátora. V té době zemřela jeho žena a  později se podruhé oženil.

Angažoval se i ve veřejném životě. V roce 2001 pět měsíců působil v Radě České televize a o rok později byl zvolen do Poslanecké sněmovny, kde čtyři roky působil v klubu US-DEU. V letech 2004 až 2006 byl vládním zmocněncem pro lidská práva. V letech 2006 a 2008 neúspěšně kandidoval do Senátu.

V roce 2020 mu ministr kultury Daniel Herman udělil titul Rytíř české kultury.